Krátce po skončení 2. světové války začaly Letecké závody n. p. Jinonice, bývalá Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, produkovat zdařilé vzduchem chlazené čtyřválcové letecké motory Walter Minor 4-III s nominálním výkonem 105 koní. O jejich vznik se zasloužil především konstruktér Ing. Bohuslav Šimůnek, který již za války zásadně přepracoval původní prvorepublikovou konstrukci Minorů a potají připravil podmínky pro rychlý náběh jejich sériové výroby.
Tak se zrodil jeden z našich nejrozšířenějších leteckých pístových motorů, který navíc přišel právě v čase bouřlivého vývoje lehkých cvičných, sportovních a turistických letadel. Tento řadový invertní karburátorový čtyřválec s rozvodem OHV s tradičním vrtáním 105 mm a zdvihem 115 mm měl velice příznivé parametry výkonu, spotřeby a hmotnosti, při zachování dokonalé provozní spolehlivosti.
Postupně se uplatnil v letounech Aero C-104, Zlín Z-381 a Z-26, vyráběných ve velkých sériích pro naše letectvo. Později byl montován do komerčně velice úspěšných Sokolů M1, Zlínů Z-126 Trenér, a dokonce i do dvoumotorových Aero Ae-45, používaných zpočátku především v letecké taxislužbě.
Popisovaný motor byl zastoupen také v celé řadě exponátů Leteckého muzea VHÚ. Jedním z nich byl i dvoumístný Zlín Z-126 Trenér, imatrikulační značky OK-HLJ, který zastupoval ve sbírce VHÚ létající exponáty již od roku 1993. Spolu s ním byl provozován i motor v.č. 23381 k naprosté spokojenosti všech zúčastněných stran. Samotný motor se do sbírky VHÚ dostal darem od soukromníka. Předtím byl ovšem podle provozního štítku zřejmě majetkem našeho národního leteckého dopravce ČSA. Byla na něm provedena generální revize a v letounu OK-HLJ byl namontován až do roku 2019. Tehdy po dolétání předepsaného počtu hodin byl svěšen a nahrazen další pohonnou jednotkou stejného typu.
Technická data motoru Walter Minor 4-III:
Čtyřválcový vzduchem chlazený invertní motor o výkonu 105 k (77 kW) při 2 500 ot/min
zdvihový objem 3,98 l
kompresní poměr 6 : 1
suchá hmotnost motoru 90,5 kg