Historie daného typu polního kanónu se začala psát v roce 1875, kdy zavedla rakousko-uherská armáda do výzbroje kanón s plochým klínovým závěrem pod označením "9cm polní kanón vzor 1875". Měl sice ještě bronzovou hlaveň, ale lafeta již byla ocelová a celkově zajišťovala vyšší pohyblivost v terénu. V roce 1896 bylo toto dělo modernizováno. Jeho lafeta dostala odpérovanou ostruhu, která měla zabránit odskoku děla po výstřelu. Pojmenování bylo změněno na vzor 1875/96 a oba typy kanónů byly ve výzbroji rakousko-uherské armády ještě v letech 1. světové války (1914-1918).
Z technicko-taktických dat kanónu lze uvést, že jeho ráže byla 87 mm, hmotnost používaných střel 6,36 kg, počáteční rychlost střely 448 m.s -1, nejvyšší vzdálenost dostřelu 4 500 m, celková hmotnost 1 180 kg a délka hlavně 2 060 mm.