LOUDA, Vlastimil. Lidice

Lidice. Jméno české vsi na Kladensku. Jméno největšího a nejznámějšího samostatného jednotlivého nacistického válečného zločinu na území dnešní České republiky. Jméno první Němci vyhlazené obce na našem území během druhé světové války. Jméno, které se stalo symbolem.

Po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha provedeném československými výsadkáři se v okupovaných Čechách a na Moravě rozpoutalo peklo. Nacistické represivní složky zahájily rozsáhlé pátrání, razie a popravy, nicméně po útočnících jako by se země slehla. Poté co 4. června podlehl Heydrich v Praze na Bulovce utrpěným zraněním, roztočilo se kolo německého teroru ještě víc. Němci se rozhodli provést exemplární čin, který měl Čechy zastrašit. Poté co se kladenské gestapo dostalo k podezřelému milostnému dopisu, provedlo několik výslechů, během nichž zaznělo jméno Lidice. Místní rodiny Stříbrných a Horkých měly totiž syny, kteří sloužili v exilovém československém vojsku ve Velké Británii. Nicméně žádná stopa, která by obec spojila s výsadkáři, nebyla nalezena. Přesto předložil během Heydrichova pohřbu v Berlíně K. H. Frank Hitlerovi plán „exemplárního“ trestu, kterým se mělo stát vyhlazení Lidic. Ještě téhož dne, 9. června, večer byly Lidice obklíčeny německým vojskem a muži starší 15 let byli soustředěni v Horákově statku.

Následující den do Lidic přijel K. H. Frank osobně sledovat hrůzné divadlo. Nejprve byly lidické ženy a děti odvedeny do školy, odkud pak byly transportovány z obce. Následně bylo 173 lidických mužů postříleno u Horákovy stodoly. Nejstaršímu bylo 84 let, nejmladšímu 14 let. Tragédie obce pak pokračovala. Ženy byly odděleny od dětí a poslány do koncentračního tábora Ravensbrück, v němž jich 53 zahynulo, a ostatní se po válce vrátily s podlomeným zdravím. Lidické děti měly být určeny k poněmčení, ale na převýchovu jich nakonec poslali jen několik. Zbývajících 88 dětí nacisté zavraždili udušením. Celkem se za jménem Lidice skrývá 340 lidských obětí.

Samotná obec byla plánovitě zbořena a srovnána se zemí. Nacisté dokonce zničili hřbitov, zavezli rybník a vykáceli stromy – ze vsi se stalo pusté pole a jméno Lidice bylo vymazáno z map.

Brutalita a rozsah tohoto válečného zločinu ale záhy po jeho zveřejnění vyvolaly oprávněné rozhořčení u celosvětové veřejnosti. Lidice se staly symbolem nacistického teroru a barbarství, ale také symbolem boje proti hrůznému a zločinnému režimu.

Prezentovaná publikace vyšla poprvé bezprostředně po druhé světové válce v roce 1945 a dočkala se celé řady dalších vydání. Představované třetí vydání z roku 1946 se od prvního odlišuje postupnou aktualizací údajů o nezvěstných. Jedná se o brožovanou publikaci formátu A4 v měkkých deskách s jednoduchou červeno-bíle laděnou obálkou. Vyšla jako první svazek první řady edice Dokumenty doby s podnázvem „sbírka publikací o utrpení českého a slovenského národa v boji za svobodu“.

Autor publikace, novinář a publicista inženýr Vlastimil Louda (1900-1971), je uvedený pouze v tiráži s vyjádřením, že knihu napsal podle úředních pramenů. On sám během druhé světové války poznal hrůzu německého koncentračního tábora.

Kniha je strukturována jasně a přehledně chronologicky. V prvních třech kapitolách shrnuje jak stručnou historii Lidic, tak předkládá čtenáři širší kontext souvislostí s atentátem na Heydricha a vyšetřování podezřelého dopisu. Další tři kapitoly se podrobně věnují samotnému 10. červnu 1942 v Lidicích, hromadné popravě mužů, odvlečení žen a dětí, pohřbívání těl obětí a fyzické likvidaci obce samotné. Samostatná kapitola pak sepisuje všechny lidické oběti.

Následující část knihy obsahuje výběr výpovědí z poválečného výslechu K. H. Franka a zabývá se Lidicemi z právního stanoviska. Závěrečné kapitoly publikace jsou pak věnovány obnově obce a památce Lidic po válce a pátráním po pohřešovaných lidických dětech (v době vydání ještě nebyla známa informace o jejich zavraždění, a proto se pokládaly za nezvěstné v Německu) a závěrečným poznámkám a doplňkům, mezi nimiž nechybí například životopisy některých pachatelů lidického zločinu nebo ohlasy Lidic v kultuře a umění.

Text knihy obsahuje poznámkový aparát pod čarou a autorský text doplňuje značné množství citací z dobových dokumentů. Na konci knižního svazku je připojeno 30 stran obrazových příloh na křídovém papíře.

Prezentovaná kniha je jak dokumentem doby, tak obžalobou nacistických zločinců a jejich nelidské brutality. Připomenutím jména Lidice, které se stalo důležitým symbolem v našich válečných dějinách.

Publikace je právě v procesu digitalizace a v blízké budoucnosti ji naleznete mezi on-line přístupnými dokumenty na Digitální studovně Ministerstva obrany ČR.

Citace:

LOUDA, Vlastimil. Lidice : čin krvavého teroru a porušení zákonů i základních lidských práv. 3. vydání. Praha : Ministerstvo vnitra, odbor pro politické zpravodajství, 1946. 122, 30 s.