Vedle lovu věnovali Dajákové značnou část svého času soupeřením a boji se sousedními kmeny. Vedle krevní msty byl jejich účelem především „lov lebek“, jehož cílem bylo ukořistění co největšího množství lebek nepřátel a jejich následovné rozvěšení ve vlastním obydlí. Při lovu lebek se Dajákové spojovali do větších skupin, které mohly dosahovat až 1000 osob, a dle počtu ulovených hlav stoupala i vážnost dajáckého bojovníka. Vedle delšího meče mandau užívali Dajákové kratší nůž parang a také sumpitan, dlouhý kus bambusu, z něhož vyfukovali dřevěné, bodcem opatřené a otrávené šipky.
Celková délka 710 mm, délka čepele 572 mm, šířka čepele 49 mm
Meč byl do sbírek VHÚ získán převodem v roce 1949.