Na druhý svátek vánoční, 26. prosince 1805, byl v sídle ostřihomského arcibiskupa v Primaciálním paláci v Bratislavě podepsán prešpurský mír (nejznámější z prešpurských, tj. bratislavských mírů). Dohoda ukončila válečný konflikt mezi Rakouským císařstvím a Francií probíhající od léta 1805. Rakouského císaře Františka II. zastupovali jako diplomaté polní podmaršál (později polní maršál) Jan kníže Liechtenstein a polní podmaršál (později polní zbrojmistr) a chorvatský bán Ignác hrabě Gyulai. Za císaře Francouzů Napoleona Bonaparta jednal diplomat Charles Maurice vévoda de Talleyrand-Périgord. Třetí koaliční válka proti Francii se tím pro Rakouské císařství uzavřela.
Konfliktu jsme na našich webových stránkách věnovali již poměrně značné množství prostoru, počínaje Ulmským tažením (https://www.vhu.cz/exhibit/maude-f-n-the-ulm-campaign-1805/) přes spojenecký ústup podél Dunaje a bitvu u Dürnsteinu (https://www.vhu.cz/exhibit/kotzebue-wilhelm-von-versuch-einer-beschreibung-der-schlacht-bey-durnstein-am-11ten-november-1805/) a konče nejslavnějším Napoleonovým vítězstvím v bitvě u Slavkova (https://www.vhu.cz/nejvetsi-napoleonovo-vitezstvi-bitva-u-slavkova-2-prosince-1805/) či pozapomenutou bitvu u Štoků (https://www.vhu.cz/polozapomenute-stretnuti-napoleonskych-valek-bitva-u-stoku-5-prosince-1805/). Z vedlejších bojišť jsme připomněli francouzskou přípravu na invazi do Velké Británie a námořní bitvu u Trafalgaru (https://www.vhu.cz/exhibit/kovarik-jiri-trafalgar-anatomie-namorni-bitvy/).
Jaký byl dopad války? Samotná mírová jednání probíhala poměrně rychle, neboť od rozhodující bitvy u Slavkova do podpisu smlouvy a uzavření míru uplynuly necelé tři týdny. Pro císaře Františka byly mírové podmínky velmi tvrdé. Rakouské císařství ztratilo Tyrolsko a Vorarlbersko ve prospěch Bavorska (které bylo povýšeno na království), Breisgau (Breisgavsko) ve prospěch Bádenska povýšeného roku 1806 na velkovévodství a zbytek Předních Rakous (Vörderösterreich) byl rozdělen mezi Bádensko a Württembersko, přičemž z Württemberska se k 1. lednu 1806 stalo rovněž království.
Bavorsko vedle výše uvedených rakouských území získalo také knížecí biskupství Augsburg a severovýchodní část knížecího biskupství Pasov. Benátsko, Istrie, Dalmácie a Kotorsko, které drželo Rakousko jako kompenzaci za ztráty roku 1797 podle mírové smlouvy z Campo Formio, připadly Italskému království, v jehož čele stál sám Napoleon. Namísto nich dostalo Rakousko Kurfiřství salcburské a knížecí proboštství Berchtesgaden. Dosavadní salcburský kurfiřt (z vedlejší habsburské linie) byl odškodněn nově vzniklým Würzburským velkovévodstvím, vytvořeným Bavorskem z území, jež vlastnilo od roku 1803.
Kromě toho musel František II. uznat Napoleona císařem (prohlásil se jím teprve roku 1804), akceptovat vládce Bavorska a Württemberska jako krále a souhlasit se spoluprací německých knížat s Napoleonem, což vedlo roku 1806 k rozpadu Svaté říše římské a k vytvoření Rýnského spolku. Habsburský císař musel fakticky rezignovat na svůj dosavadní vliv v německém prostoru (římskoněmecký císař František II. se tím stal rakouským císařem Františkem I., což od té doby motá hlavu studentům historie). Prakticky tyto ztráty znamenaly pro Rakousko pokles počtu obyvatel z 24 milionů na 20 milionů a snížení státních příjmů o jednu sedminu. K tomu měla Francie dostat na válečných reparacích 40 milionů franků (původní požadavek byl 100 milionů). Není tedy divu, že následný mír se stal jen přípravou na další válku, která měla toto ponížení Rakouska odčinit.
Dnešní výročí si připomínáme prostřednictvím mapy Německa vydané roku 1806, která prezentuje územní změny v prostoru německých států po uzavření prešpurského míru 26. prosince 1805. Jak vidno, i pro současníky šlo o poměrně komplikovanou a matoucí záležitost, v níž jim mapka měla pomoci se orientovat. Její rozměry jsou 32 × 28 cm, je nalepená na plátně a exemplář v Knihovně VHÚ se skládá na šest polí. Původně pochází z děčínské zámecké knihovny knížecího rodu Thun-Hohensteinů, jejichž razítkované exlibris je patrné na rubu mapy spolu s prvorepublikovým štítkem Vojenského muzea Čsl. republiky, předchůdce dnešního VHÚ Praha.
Přírůstkové číslo ukazuje, že mapa se do našeho knihovního fondu dostala roku 1934, stejně jako významná část tehdy rozprodávané Thun-Hohensteinské děčínské knihovny. Má grafické měřítko uváděné jen v německých mílích, nicméně podle přepočtu délky jednoho stupně severní šířky by měřítko mělo být asi 1:4 120 000. Uložena je v „obálce“ a v kartonovém pouzdře, potaženém bílo-růžovým mramorovaným papírem. Za zmínku stojí i skutečnost, že nedlouho po vydání této mapy byla publikována nově odvozená mapa, která zobrazuje v podstatě stejné rozložení německých států, ale její titul již upozorňuje na existenci nově založeného Rýnského spolku.
Charte von Teutschland nach den durch den Pressburger Frieden von 26. Decbr. 1805 bestimmten Reichsfürsten und Stände, entworfen im Ianuar 1806. Weimar : im Verlage des Geograph. Instituts, 1806. Dostupné z https://www.zvdd.de/dms/load/met/?PPN=urn%3Anbn%3Ade%3Ahbz%3A061%3A1-30832