Působení československých vojáků v průběhu druhé světové války je v obecném historickém povědomí již poměrně dobře zapsáno, a to ať už se jedná o historii jejich nasazení na východní frontě v řadách 1. čs. armádního sboru v SSSR (takzvaných Svobodovců), nebo v sestavě čs. obrněné brigády ve Velké Británii. Přesto zůstávají i v této veskrze vysoce propublikované problematice stále i drobná bílá místa. Zpravidla se jedná o životní osudy jednotlivců, které osud zavál mimo hlavní československé jednotky, a kteří proto představují výjimky. Řadu těchto dramatických příběhů mnohdy unikátních solitérů tvoří čs. důstojníci, kteří byli uvolněni pro službu v armádě Svobodných Francouzů. Najdeme mezi nimi nejen příslušníky slavné cizinecké legie, ale také letce, námořníky a příslušníky obrněných jednotek. Tito muži se mnohdy nesmazatelně zapsali do francouzské vojenské historie, i když v té naší jsou stále prakticky zapomenuti.
Představovaná kniha přibližuje životní osudy jednoho z těchto mužů, plukovníka (in memoriam) Ivana Matouška. Jeho válečná cesta začala poměrně obvykle útěkem do Polska, kde se po vypuknutí války stal příslušníkem čs. legionu. S částí této jednotky se mu podařilo ustoupit do Rumunska, odkud se dostal balkánskou cestou do Francie. Tam ve funkci velitele čety kanónů proti útočné vozbě (rozuměj protitankových kanónů) prošel s 1. pěším plukem čs. divize boji francouzské kampaně a následně se mu podařilo evakuovat do Velké Británie. Do prosince 1942 sloužil jako většina našich vojáků u čs. smíšené brigády, poté nastoupil do služby u de Gaullových Svobodných Francouzů a odplul do Afriky.
Počátkem dubna 1943 byl zařazen do 1. eskadrony 1. pochodového pluku marockých spahiů (1. RMSM – 1er régiment de marche des spahis marocains, spahi je označení arabského jezdce), s níž prošel závěrečnými boji v Tunisku. Po následné reorganizaci byl Matoušek ustanoven velitelem 1. čety 1., respektive 5., eskadrony 1. RMSM vyzbrojené americkými obrněnými vozy M8 a M20 Greyhound (čímž se stal možná jediným Čechoslovákem, který na těchto strojích sloužil). V čele této jednotky se v srpnu 1944 vylodil ve Francii. Jeho četa měla tu čest tvořit ochranu generála de Gaulla při jeho vstupu do Paříže a následně se podílela například na dobytí Bourbonského paláce či bojích o letiště Bourget. Při dalším postupu do Lotrinska ale 20. září 1944 nadporučík Ivan Matoušek při pokusu o záchranu dvou raněných padl. In memoriam byl v září 1945 vyznamenán rytířským křížem francouzského řádu Čestné legie a o rok později povýšen na štábního kapitána čs. armády.
Prezentovaná kniha formátu cca A5 je konvolutem deníkových zápisů, dokumentů a vzpomínek týkajících se Ivana Matouška a jeho vojenské dráhy. Publikaci sestavil Alexandr Matoušek, synovec plukovníka Matouška, a biografickou studií ji doplnil renomovaný historik Ivan Procházka, který se problematikou čs. důstojníků ve vojsku Svobodné Francie soustavně zaobírá. Drobná brožovaná kniha o 180 stranách tak přibližuje unikátní bojovou cestu Ivana Matouška v jeho vlastních zápiscích z roku 1939, ale i ve vzpomínkách jeho spolubojovníků na osvobozování Paříže roku 1944 a na jeho smrt o měsíc později. Text doplňuje několik černobílých fotografií z bojů o Paříž.
Kniha si jistě najde své příznivce, neboť přináší další ojedinělý střípek do mozaiky působení čs. vojáků na západní frontě u jezdectva, respektive u obrněných jednotek.
Citace:
MATOUŠEK, Alexandr (ed.). „Ce qui est juste fermente et devient force“ = „Co je spravedlivé, kvasí a stává se silou“ : válečná cesta Ivana Matouška, důstojníka československé a francouzské kavalerie 1939-1944. Praha: Triáda, 2016. 180 s.