V roce 1883 upravil Maxim pákovou opakovačku Winchester 1866 tak, aby zpětný ráz zbraně pomocí převodových pák ovládal opakovací mechanismus. Další zbraň již představovala prototyp vodou chlazeného kulometu, s nímž se podařilo Maximovi dosáhnout kadence 666 ran za minutu. Na konstrukci zbraně získal v říjnu 1884 anglický patent číslo 13 113. K financování dalších pokusů a výroby se spojil s Albertem Vickersem a v roce 1888 založil s továrníkem Thorstenem Nordenfeltem společnost The Maxim Nordenfelt Guns and Ammunition Co. Ltd. Firma nabízela a předváděla kulomety v řadě zemí: ve Španělsku, v Rusku, v Číně, v Německu, v Dánsku, v Brazílii či v Turecku. Její existenci ukončila v roce 1897 fúze s firmou Vickers, čímž vznikla nová společnost s názvem Vickerssons & Maxim Limited.
Předvádění a zkoušení Maximových kulometů v Rusku, probíhající od února 1895, vyústilo v objednání prvních 24 kulometů pro Oděsský vojenský okruh. Dalších 174 kulometů objednala carská armáda v květnu 1896. K zajištění vlastní výroby koupilo Rusko licenci na výrobu Maximových kulometů a jejich výrobu zahájila v roce 1904 tulská zbrojovka.
Maximova konstrukce kulometu jakožto automatické zbraně zásadním způsobem ovlivnila výzbroj řady států a znamenala zásadní obrat v účinnějším vedení bojových operací. S ničivým účinkem kulometné palby se v průběhu první světové války setkaly všechny válčící strany a v dalších konfliktech se stal kulomet neodmyslitelnou součástí většiny válečných operací.
Exemplář kulometu z roku 1895, pocházející z dodávek pro carskou armádu, získalo muzeum v roce 1923 převodem od MNO.
Ráž: 7,62 mm Mosin
Celková délka: 1120 mm
Délka hlavně: 764 mm
Délka záměrné: 890 mm
Hmotnost: 26,27 kg