Model jedné z nejmodernějších lodí rakousko-uherského námořnictva, která byla předána flotile v listopadu 1915 a shodou okolností byla potopena v posledním roce 1. světové války, v roce 1918. Samotný model je vyroben v měřítku 1:100 a při jeho výrobě bylo použito dřevo, kovové součástí a polymery.
Tuto 152 metrů dlouhou loď, jež měla standartní výtlak 20 tun, uváděly v pohyb dva lodní šrouby a dvě parní turbíny AEG Curtiss poháněné dvanácti kotli Babcock & Wilcox. Teoreticky měl tento pohon dovolit lodi rychlost 20 uzlů (37 km/h), ale skutečná rychlost lodi Szent István není známa. Dosah se uvádí necelých 7800 km při rychlosti přibližně 19 km/h. Co se týká pancéřování, byl Szent István nedostatečně chráněn především proti torpédům, což se mu také stalo osudným.
Dělostřeleckou výzbroj tvořily děla z plzeňských Škodových závodů. Hlavní výzbroj tvořilo dvanáct 30,5cm děl rozmístěných po třech ve čtyřech věžích. Jejich dostřel byl až 25 km. Další výzbroj pak tvořilo dvanáct 15cm děl umístěných v kasematách v prostřední části lodi, dále osmnáct 7cm rychlopalných děl a čtyři torpédomety.
Domovským přístavem Szent Istvánu byla Pula. V průběhu války se zúčastnil především několika nájezdů spojených s ostřelováním italského pobřeží. V noci 9. června 1918 vyplul Szent István spolu se svoji sesterskou lodí Tegetthoff, torpédoborcem Velebit a s šesti torpédovkami do akce, při které mělo rakousko-uherské námořnictvo napadnout spojeneckou blokádu Otrantského průlivu. Tato blokáda držela rakousko-uherské lodě a především ponorky uzavřené v Jaderském moři. Na tuto skupinu zaútočily 10. června 1918 u ostrova Premuda italské torpédové čluny MAS 15 a MAS 21. Ze vzdálenosti 300 metrů odpálil MAS 15 dvě torpéda, která potopila dreadnought Szent István. Zahynulo 89 členů posádky a 29 bylo zraněno.
Model byl získán do sbírky VHÚ Praha koupí v roce 2022 a je vystaven ve stálé expozici Armádního muzea Žižkov.