Nekrology rakousko-uherských generálů Krobatina a Potiorka

V prosinci roku 1933 zemřeli krátce po sobě dva známí generálové zaniklé rakousko-uherské armády a zároveň někdejší vysoce postavené politické osobnosti podunajské monarchie. Nejprve se na věčnost odebral 17. prosince polní zbrojmistr Oskar Potiorek, načež ho o deset dní později následoval polní maršál Alexander Krobatin. Na začátku následujícího roku vyšly v rakouském vojenském časopise Militärwissenschaftliche Mitteilungen jejich nekrology podepsané Edmundem Glaise-Horstenauem, tehdejším ředitelem vídeňského Kriegsarchivu a někdejším důstojníkem rakousko-uherského generálního štábu.

Nekrology jsou nepřekvapivě k oběma osobám velmi úslužné a pietní, obzvláště v případě Potiorka. Ten vykonával těsně před válkou funkci náčelníka zemské správy v Bosně a Hercegovině a nesl podstatnou vinu za smrt arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu, když nedokázal učinit potřebná bezpečnostní opatření pro případ pokusu o atentát. Jeho následné neúspěchy jako velitele rakousko-uherských armád na Balkáně při „trestném tažení“ byly sice v nekrologu zmíněny, ale Potiorkova osobní vina byla marginalizována, naopak byl spíše posunut do role oběti událostí a vykreslen jako někdejší obdivovaný a talentovaný štábní důstojník, k němuž se „vrtošivá bohyně bitev“ obrátila v rozhodující chvíli zády. Druhý ze zemřelých, olomoucký rodák Alexander Krobatin, byl v roce 1914 rakousko-uherským ministrem války a jednou z osob odpovědných za eskalaci válečného konfliktu. V jeho hodnocení už převažují pouze superlativy, ačkoliv by se i u jeho kariéry – hlavně ministerského působení – mohla najít řada záležitostí hodných kritiky. Poté, co byl po odvolání náčelníka generálního štábu Conrada uvolněn z ministerstva a postaven do čela jedné z armád na italské frontě, byl jako frontový velitel hodnocen i jinými odborníky veskrze pozitivně.

Osoba autora nekrologů není známá pouze z působení v rakousko-uherské armádě a Kriegsarchivu. Glaise-Horstenau se stal ve třicátých letech příznivcem nacismu a jako tehdejší vládní ministr se zásadně podílel na anšlusu Rakouska v roce 1938. V rámci Třetí říše byl i nadále politicky aktivní, několik let působil jako armádní zplnomocněnec v Chorvatsku. Po skončení války se dostal do amerického zajetí, kde spáchal sebevraždu.

Citace:

GLAISE-HORSTENAU, Edmund. Im Memoriam: Feldmarschal Krobatin und Feldzeugmeister Potiorek. Militärwissenschaftliche Mitteilungen. Wien: Ministerium für Heerwesen, 1934, 65(2). Dostupné také z Digitální studovny Ministerstva obrany ČR

Marek Fišer