Nacistické Německo patřilo po Sovětském svazu mezi průkopníky vojenských vzdušných výsadků. Mezi nejznámější nasazení německých parašutistů patří účast při kampani v Nizozemsku, Norsku či na Krétě. Zvláštnosti výsadkového výcviku a nasazení si vyžádaly pochopitelně i vývoj speciální výstroje. Nejcharakterističtější výstrojní součástkou německého výsadkáře byla speciální ocelová přilba. Její tvar zabraňoval nežádoucímu nabírání vzduchu při seskoku a čtyřbodové řemení zaručovalo stabilní polohu na hlavě. Zajímavostí je, že přilba se v roce 1940 stala předlohou pro vybavení vznikajících britských výsadkových jednotek, stejně jako další výstrojní součástky německých parašutistů.
Korpus přilby je vylisován z jednoho kusu oceli s okrajem zahnutým dovnitř. Otřesy při případném nárazu tlumila pryžová vložka a výstelka přilby vyrobená z jemné kůže. Podbradník z šedé kozinky je k přilbě uchycen čtyřmi šrouby, které zároveň fungují jako větrací otvory.
Přilba je opatřena kamuflážním nátěrem v podobě nepravidelných polí zelené a okrové barvy, na levé straně lze spatřit výsostné označení německého letectva. Na přilbě je dodatečné maskování vyrobené z drátěného pletiva.