Německý bitevní křižník Goeben, posléze osmanský Yavuz Sultan Selim

Bitevní křižník Goeben byl druhým a posledním plavidlem třídy Moltke. Pojmenován byl podle vojevůdce z prusko-francouzské války Augusta Karla von Goeben (1816–1880), jeho stavba probíhala v letech 1909–12. Hlavní výzbroj představovalo 10 děl ráže 280 mm v pěti věžích, délka lodi činila 186,6 m, výtlak 25 400 tun a loď mohla plout maximální rychlostí 28 uzlů. Posádka na mírových stavech činila 1053 mužů.

V okamžiku vypuknutí první světové války loď tvořila spolu s lehkým křižníkem Breslau německou Středomořskou eskadru pod velením admirála Souchona a zrovna procházela opravami v Pule. Aby se vyhnuly zablokování na Jadranu, obě lodě urychleně odpluly. Dne 4. srpna ostřelovaly alžírské přístavy Bone a Philippeville, byly pronásledovány britskou přesilou, ale podařilo se jim stáhnout se do černomořských úžin.

Kdysi hrozivé osmanské námořnictvo od konce osmnáctého století postupně upadlo natolik, že pro něj představoval příliš silného soupeře i jeho řecký protějšek. Osmanská říše proto od roku 1911 nechala ve Spojeném království stavět dva dreadnoughty. Do poloviny roku 1914 byly obě lodi v podstatě hotové, do Británie připluly jejich turecké posádky, avšak těsně předtím, než mohla být na obou plavidlech vztyčena osmanská vlajka, Britové lodě v souladu s mezinárodním právem zabavili po dobu trvání války. Rozhořčení turecké veřejnosti bylo o to větší, že stavba lodí byla zčásti financována na základě celonárodní sbírky.

Dne 16. srpna 1914 byly Goeben a Breslau předány osmanskému námořnictvu, což posílilo německo-turecká pouta. Goeben byl přejmenován na Yavuz Sultan Selim, na počest sultána Selima I. Ukrutného (1512–1520), Breslau napříště nesl jméno Midilli. Lodě přešly do osmanských služeb i s posádkami, samotný admirál Souchon se stal velitelem osmanského námořnictva. Tím byl neutralizován dosud dominantní britský vliv v osmanském námořnictvu a posílena ochota mladotureckého režimu vstoupit do války na straně Centrálních mocností.

Dne 29. října 1914 se obě původně německá plavidla podílela na útoku na Sevastopol, Oděsu a Novorossijsk, následoval vstup Osmanské říše do války. V jejím průběhu byla hlavním protivníkem osmanského loďstva ruská Černomořská flotila. Yavuz Sultan Selim svedl několik soubojů s ruskými loděmi, doprovázel transportní plavidla na trase mezi Cařihradem a tureckými přístavy v jižní části východního Středomoří, byl několikrát poškozen. V lednu 1918 podnikly obě původně německé lodě výpad z Dardanel, při kterém Midilli najel na minu a potopil se. Bitevní křižník válku přečkal, po jejím skončení byl převzat tureckými námořníky. Loď, přejmenovaná po vzniku turecké republiky na Yavuz Selim a roku 1936 na Yavuz, prošla dlouhými opravami. Ve službě vydržela až do roku 1954 a v sedmdesátých letech byla sešrotována.