Poté co byly v polovině třicátých let v nacistickém Německu vytvořeny první tři pluky SS-VT (Verfügungstruppe), vzešel nápad vybavit novou složku maskovacími doplňky. V německé armádě byly v té době již plošně rozšířeny stanové dílce s maskovacím potiskem, přičemž návrh SS-VT počítal nově i s potahy na přilby a maskovacími převlečníky. V čele oddělení, které mělo na starost vývoj maskovacích prostředků, byl malíř Otto Schick. Důraz byl kladen na to, aby se na jednotlivých součástkách vzor neopakoval. Vznikly tak varianty schémat pro stanové dílce a jiné pro potahy a převlečníky. Od léta 1937 se pak nové potahy na přilby a později na počátku války i převlečníky začínaly rozšiřovat mezi vojáky. Postupně bylo vytvořeno velké množství maskovacích schémat vyráběných sítotiskem, či pomocí tiskových válců.
Zobrazený exemplář z bavlněné celtoviny byl vyroben ve druhé polovině války. Jde o jedno z posledních provedení převlečníku, charakteristické tím, že místo původních průvleků mělo již šikmé vnitřní spodní kapsy a poutka na připevnění dodatečného maskování. Převlečník byl koncipován jako oboustranný, z jedné strany s převažující zelenou, z druhé pak s odstíny podzimních barev. Na výrobu bylo použito více odstínů maskovací tkaniny. Lemování límce, příklopky kapes a konce rukávů jsou tištěné sítotiskem, zatímco základ je tištěn válcem se sítotiskovým černým přetiskem. Přestože jednotlivé maskovací vzory neměly své oficiální názvy, vžilo se pro tento typ přetisku označení „platan“.
Představovaný převlečník sloužil po válce potřebám československé armády, což dokazuje i přejímací razítko čs. intendančního skladu 53 v Brně.