O pohřbu Gustava Klimenta v Obraně lidu

Dne 27. října 1953 se konal v Praze velkolepý státní pohřeb Gustava Klimenta, významného komunistického funkcionáře, který zemřel po vleklých zdravotních problémech o pět dní dříve. V době své smrti zastával několik významných postů v komunistické nomenklatuře. Byl členem předsednictva ÚV KSČ, ústředního akčního výboru Národní fronty, poslancem a v neposlední řadě předsedou vlivné Ústřední rady odborů (ÚRO). Jeho politická minulost byla ještě bohatší. Patřil mezi zakládající členy KSČ, v roce 1925 byl starostou svého rodného města Třebíče, aby o rok později putoval do vězení. Již jako poslanec Národního shromáždění ČSR pak působil spolu s Antonínem Zápotockým ve 30. letech na Ostravsku. Se Zápotockým byl rovněž v roce 1939 zadržen při pokusu emigrovat do SSSR a předán Gestapu a později převezen do koncentračního tábora Dachau, kde se dočkal s podlomeným zdravím konce války a osvobození. V poválečném Československu byl již od roku 1945 členem ÚV KSČ a v červnu 1948 byl jmenován ministrem průmyslu. 

Na titulní straně Obrany lidu z 28. října 1953 je k článku o pohřbu Gustava Klimenta připojena fotografie, na které je jeho rakev obklopená důstojníky nesoucími jeho vyznamenání. Rakev byla pak vezena na dělové lafetě ulicemi Prahy za zvuků vojenské hudby a dle oficiální zprávy se pohřbu zúčastnilo i množství zástupců československé generality. Vojenské pocty by mu stěží prokázala rakousko-uherská branná moc, jejímž příslušníkem byl nucen stát se v roce 1910. Různé literární zdroje hovoří o jeho rebelantském chování u odvodu i během služby, je však nutné dodat, že všechny pocházejí z doby před rokem 1989. Nedlouho po jeho propuštění z prezenční služby vypukla první světová válka, a Kliment tak musel narukovat znovu. Dlouho se však v řadách svého c. a k. pěšího pluku č. 81 nezdržoval, 7. září byl hlášen jako nezvěstný u obce Przewale v ruském Polsku. Ocitl se v ruském zajetí a jeho životopis z roku 1984 tvrdí, že se od počátku angažoval při prosazování lepších pracovních podmínek zajatců. Nic konkrétního však o době jeho zajetí nevíme, k dispozici je až informace, že 2. srpna 1918 byl přijat do čs. vojska. Stalo se tak dlouho po obou ruských revolucích i propuknutí bojů legionářů s bolševiky. Ačkoliv jeho životopis nejasně zmiňuje, že přešel do řad rudoarmějců, v tištěném seznamu ruských legií (Seznam sibířské armády) k 1. lednu 1919 se ještě Kliment vyskytuje. Hlavně se však jeho jméno objevuje na seznamu delegátů „zakázaného“ mimořádného sjezdu, který se sešel 12. dubna v Jekatěrinburgu a který vystoupil proti zapojení čs. vojska ve spojeneckých akcích na Sibiři i proti předchozím opatřením ministra vojenství M. R. Štefánika vůči vojenským sjezdům a komitétům. Nicméně později nebyl jako někteří jiní internovaní delegáti odeslán do Československa a v ruských legiích vydržel až do 8. října 1920, kdy byl demobilizován. Jako jeho poslední útvar je uveden letecký oddíl. 

Více by o Klimentově vojenském období napověděl důkladnější průzkum jeho osobních spisů. Zajímavostí je, že jeden z jeho bratrů, František Kliment, taktéž sloužil v čs. legiích a po válce zůstal u ozbrojených sil jako rotmistr z povolání. Každopádně Gustav Kliment krátce po konci druhé světové války, když bylo na čas spojení legií a komunistů v módě, kandidoval za KSČ v roce 1946 do Národního shromáždění jako „generální tajemník kovodělníků a legionář“. 

Obrana lidu: list Československé armády. Praha: Naše vojsko, 28. 10. 1953, 7(258), s. [1]. ISSN 0231-6218. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:3beb3680-12fe-11e2-9c75-000d606f5dc6