Otto Matoušek, Před Mnichovem, po 1945

Období protektorátu zanechalo v osobě českého malíře, ilustrátora, legionáře Otto Matouška (1890–1977) trýznivé vzpomínky. Mnohokrát se ve svých poválečných dílech vracel k tématům okupace, protinacistického odboje a koncentračních táborů. Útrapy věznění prožil na vlastní kůži.

Olejomalba, představující dva kulometníky při obraně státní hranice, se stylově nijak zvlášť nevymyká prvorepublikovým figurálním dílům ze známého cyklu Náš voják či ilustracím do armádního tisku. Dílo není datováno. Jeho předloha mohla vzniknout ještě na konci třicátých let, kdy se při budování obranného systému státních hranic Československa počítalo s adekvátní reakcí proti agresi ze strany nacistického Německa. Stejně tak může jít i o autorovu poválečnou retrospektivu. Realistické dílo je barevně i kompozičně vyvážené.

Otto Matoušek pocházel z Plzně. V letech 1910–1915 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Preislera a Vlaha Bukovace. Grafický kurs absolvoval u profesora Františka Koblihy. Na počátku první světové války narukoval po absolvování dvouměsíčního kursu záložních důstojníků k c. a k. pěšímu pluku č. 35. Na jaře 1915 odešel na východní frontu a v červenci téhož roku padl ve Strypě do ruského zajetí. Roku 1916 se přihlásil jako dobrovolník do záložního praporu 1. čs. střelecké brigády.  Po bitvě u Zborova byl zařazen v hodnosti praporčíka k výzvědné rotě 6. čs. střeleckého pluku Hanáckého. V roce 1918 se zúčastnil bitvy u Bachmače a jako velitel obrněného vlaku se podílel na dalších bojových operacích na trase Omsk – Tjumeň – Jekatěrinburk – Perm. Byl hodnocen jako zkušený voják s dobrými organizačními schopnostmi a pozitivním přístupem k podřízeným.

V roce 1919 byl Matoušek přidělen k malířskému oddělení Informačně-osvětového odboru čs. legií v Rusku a krátce na to vyslán do Japonska, kde studoval grafickou tvorbu. Po návratu do Československa působil v umělecké skupině Památníku odboje. V roce 1922 odjel do Zborova jako člen komise, jejímž hlavním úkolem byla exhumace Neznámého vojína z mohyly v Cecové. Matoušek zachytil na svých akvarelech zdejší krajinu, stále ještě poznamenanou válkou. V roce 1924 byl převelen do Českých Budějovic k pěšímu pluku 1. V roce 1930 byl povýšen na podplukovníka pěchoty a jmenován posádkovým správcem ve Františkových Lázních.

Ve dvacátých a třicátých letech vytvořil několik grafických souborů s tematikou legií a československé armády (Zborov, Anabase, Náš voják, Barák smrti). Kromě grafické tvorby se věnoval také krajinomalbě a legionářským retrospektivám (cyklus olejomaleb Zborov pro Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě).

Matouškovo malířské dílo je od poloviny dvacátých let nezaměnitelně spjato s jihočeskou krajinou. Pro jeho tvorbu je charakteristické: „akcentování zestručněných tvarů, nadvláda horizontály a jednoduchá paleta, symbolizující barevné tóny země“.

Za protektorátu se Otto Matoušek zapojil do protinacistické činnosti nejprve v odbojové organizaci Vasil Škrach, která působila v Českých Budějovicích. Po zatčení jejich členů spolupracoval Matoušek s pražským ilegálním hnutím Bílá Hora. V březnu 1943 byl zatčen na základě udání a při výslechu na českobudějovickém Gestapu krutě mučen. Zbytek roku strávil v terezínském ghetu a v pracovním táboře gestapa v Kladně. Poté byl vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg. V nedalekých granitových dolech byl denně vystaven těžké, vysilující práci s minimálním množstvím stravy. Přežil i pochod smrti na samotném konci války. Tato pohnutá životní etapa zanechala v umělci nezapomenutelné stopy, které ztvárnil v cyklu tušových štětcových maleb s názvem Kresby z koncentráku.

Plátno, olej, 136 x 118 cm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha v roce 1967 formou daru od autora.