Geneze československých legií na území Itálie měla poněkud jiný spád než ve Francii nebo tehdejším carském Rusku. Itálie vstoupila do války s jistým zpožděním až v roce 1915, primárně ve snaze získat část držav Rakousko-Uherska (např. Jižní Tyrolsko, Terst a Istrii). Na jejím území nežily výraznější české ani slovenské národnostní menšiny, které by tvořily jádro případných legionářských jednotek. Ty se tak začaly tvořit až ze zajatců rakousko-uherské armády české a slovenské národnosti v pozdějších fázích konfliktu. O organizaci legií v Itálii, stejně jako o jejich legitimitu v očích dalších spojenců, se svými diplomatickými tahy zasloužili gen. M. R. Štefánik a politikové T. G. Masaryk a E. Beneš. Na jaře 1918 byly československé legie v Itálii oficiálně ustaveny v počáteční síle čtyř pluků, později dále rozšiřovány, a postupně zasahovaly do klíčových bojů na Piavě, do bitvy u Doss Alto nebo u Vittoria Venetta. Velel jim mj. italský generál Andrea Graziani, který byl za své působení později v Československu mezi prvními dekorován Řádem Bílého lva. Po skončení války se legionáři z Itálie díky lepším politickým a dopravním podmínkám dostali zpět do vlasti mnohem dříve než např. legionáři z Ruska, a dokázali tak efektivně zasáhnout do pozdějších konfliktů s Polskem a Maďarskem v letech 1918–1920.
Prezentovaná kruhová plaketa o průměru 45 mm a síle 5 mm je ražena ze stříbřeného bronzu. Na averzu lze spatřit alegorii osvobozené republiky v podobě okřídlené polonahé ženské postavy s čapkou, jež v rozepjatých rukou svírá přetržené kusy řetězu. Při jejím pravém boku se nachází značka výrobce: VITOPARDO / ROMA. Na reverzu jsou v horní polovině heraldicky pravé části položeny do vavřínových snítek vedle sebe erby se znaky Čech a Itálie. V dolní polovině se táhne bezpatkový nápis: GUERRA DELLʼ INDIPENDENZA / CEKOSLOVACCA / FRONTE ITALIANO / 1918.