Snímek pořízený na jaře 1871 zachycuje skupinu pařížských komunardů u barikády s dělem. Roku 2021 si připomínáme 150 let od vzniku i zániku Pařížské komuny.
Během obléhání Paříže za prusko-francouzské války bylo město hájeno nejen pravidelnou armádou, ale také civilisty, sloužícími v Národní gardě. Nová francouzská vláda pod vedením historika Adolpha Thierse (1797–1877; premiérem byl již za vlády Ludvíka Filipa) musela nejen vyjednávat o konečných mírových podmínkách, ale i držet na uzdě zradikalizované obyvatelstvo.
Dne 18. března 1871 se vládní síly neúspěšně pokusily odvézt děla pařížské Národní gardy. Pařížané zlynčovali dvojici vládních generálů a vyhlásili Pařížskou komunu; Thiers uprchl do Versailles. Mimo Paříž byl ohlas Komuny zanedbatelný a armáda zůstala věrná Thiersově vládě.
Město se tak ocitlo ve dvojím obklíčení – na východ od Paříže stáli ještě Němci, na západ od města vládní síly. Výpad komunardů proti Versailles počátkem dubna skončil nezdarem a Thiersovy jednotky („versailleští“) na místě popravovaly zajatce. Dne 21. května zahájili versailleští pod velením maršála a pozdějšího presidenta Patrice de Mac Mahona útok na Paříž. Komunardi nebyli schopni jejich postup zastavit; vypálili alespoň palác v Tuileriích a další památky a popravili množství rukojmí.
Dne 28. května 1871 již byla Paříž v rukou francouzské vlády. Symbolem konce Komuny se stalo postřílení zajatých komunardů u zdi na hřbitově Père-Lachaise, místě jejich posledního odporu. Tím však represe teprve začaly – tisíce osob spojených s Komunou byly zatčeny a popraveny nebo deportovány na Novou Kaledonii.
Francouzská levice byla porážkou Komuny načas oslabena a stabilitu nové republiky v prvních desetiletích ohrožovaly především pravicové síly. Ve světě však odkaz Pařížské komuny sloužil a dodnes slouží jako inspirace pro radikální levicová hnutí.