Patent na zadovku se vzhůru výklopným blokovým závěrem získal roku 1812 v Paříži Samuel Johannes Pauly. Jeho systém vylepšovali další konstruktéři, mj. Jean Antoine Robert (má francouzské patenty z let 1831 a 1835), vzděláním lékař, nikoli puškař. Armádní zkoušky 3000 pušek systému Robert skončily však v roce 1834 v Belgii neúspěchem, obdobně dopadly rovněž zkoušky ve Francii, Švýcarsku a Anglii, kde byla jeho zbraň prohlášena „za zcela neschopnou pro vojenskou službu“. Vznikly i civilní pušky a pistole systému Robert, na průmyslové výstavě v Paříži dokonce oceněné zlatou medailí.
Vídeňský puškař Georg Thomas Kimmel vystavil „pár pistolí Robert s vlastními zlepšeními“ na průmyslové výstavě ve Vídni v roce 1939 a není zcela vyloučeno, že vyobrazená pistole s číslem 2 a signaturou G. T. Kimmela pochází právě z tohoto páru.
Celková délka 345 mm, délka hlavně 220 mm, ráže 12 mm.
Pistole byla do sbírek VHÚ získána v roce 1953 převodem z Hlavní správy Veřejné bezpečnosti.