Pistole Slavia 6,35 mm

Výroba kapesních pistolí na území Československa představovala poměrně malý, z hlediska významu vcelku zanedbatelný segment zbrojní výroby. Kromě Jihočeské, později České zbrojovky, jež s výrobou kapesních pistolí začínala, je měla ve výrobním programu krátce také Zbrojovka Praga v Praze a Čs. státní zbrojovka v Brně. Vedle těchto továren existovali ještě dva malí výrobci: firma Antonína Vilímce v Kdyni, ve 30. letech známá pod jménem nového majitele A. Kohout & spol., a puškařský závod F. Dušek v Opočně. Na rozdíl od Duškovy firmy závod v Kdyni během meziválečného období neměl ve svém výrobním sortimentu nic jiného, než samonabíjecí pistole.

Z chronologického hlediska třetí firmou, jež se na našem území pustila do výroby kapesních pistolí v ráži 6,35 mm Browning, byl závod Antonína Vilímce v Kdyni, jenž na sklonku roku 1921 uvedl na trh samonabíjecí pistoli s obchodním názvem Slavia. Antonín Vilímec (1870–1940), majitel realit a sklenářství v Kdyni sice firmu v roce 1920 společně se svým bratrem Karlem založil, avšak konstruktérem jejího jediného výrobku nebyl ani jeden z nich. Konstrukce zbraně je připisována švagru Antonína Vilímce ing. Karlu Novákovi, zaměstnanci konstrukčního oddělení Škodových závodů, jenž také malý závod v lokalitě Na Zámečku čp. 335 řídil.

Pistole Slavia fungovala na principu uzavřeného (dynamického) závěru, její bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník, jehož zápalník plnil funkci vyhazovače vystřelených nábojnic.

Spojení hlavně s tělem pistole zajišťovaly tři ozuby pod nábojovou komorou. Na levé straně těla pistole se nad krčkem rukojeti nacházela manuální pojistka, jejíž rameno také sloužilo k zadržení závěru v poloze určené pro rozebírání. Schránkový zásobník měl kapacitu osm nábojů; v inzerátech byla pistole uváděna jako devítiraná, tedy s dalším nábojem v hlavni.

Výrobní záznamy Vilímcovy firmy se ovšem nedochovaly; jediným pramenem k vyčíslení produkce tak zůstávají zápisy v protokolech pražské zkušebny zbraní a střeliva pro civilní potřebu. Prvních deset pistolí ráže 6,35 mm předložila firma k povinné zkoušce v říjnu 1921 a do konce roku prošlo zkušebnou celkem 33 kusů. V roce 1922 zkušebna ověřila 248 pistolí, o rok později to bylo 220 exemplářů.

V následujících letech závod postupně zvyšoval objem výroby, takže v roce 1924 již zhotovil 483 kusů, do konce roku 1925 celkem 543 pistolí. Rok 1926 sice přinesl pokles produkce na 387 kusů, ovšem již následujícího roku Vilímcova firma předložila zkušebně 648 exemplářů.

V letech 1928–1929 prošlo zkušebnou 728 a 828 pistolí Slavia.

Nejmarkantnější inovaci v konstrukci pistolí Slavia představoval výstražník, umístěný v horní části závěru na levé straně. Sestával z odpružené kuličky, jejíž vrchlík zasahoval do kouta lůžka pro dno nábojnice. Při nabití náboje do nábojové komory hlavně došlo k vytlačení výstražníku z obrysu závěru, čímž signalizoval stav zbraně. Původcem této inovace byl Václav Kabelka, jenž svoje řešení přihlásil k patentové ochraně 10. března 1930. Udělený patentový spis s názvem „Ukazovatel pro střelné zbraně“ nesl číslo 41 718 a byl vydán 25. listopadu 1932.

V roce 1930 prodal Antonín Vilímec svůj závod kdyňskému podnikateli Augustinu Kohoutovi (1888–1979), jenž v předchozím období vlastnil závod na výrobu mlýnského hedvábí. Bezprostředně po zakoupení Vilímcovy firmy se na výrobním programu nic nezměnilo; malý závod v lokalitě Na Zámečku dál vyráběl pistole se značkou Slavia, v roce 1932 rozšířila sortiment malá kapesní pistole s obchodním označením PZK. Teprve o dva roky později začala Kohoutova firma vyrábět nový model s názvem Mars.

Celková produkce v letech 1921–1930, kdy se pistole Slavia v Kdyni vyráběly pod firmou A. Vilímec, dosáhla počtu 4694 kusů, pokud se můžeme opírat o údaje uvedené ve zkušebních protokolech zkušeben v Praze a ve Vejprtech.

V průběhu roku 1931 předložil nový majitel zkušebně k ověření celkem 928 pistolí Slavia, v dalších letech již měl objem jejich výroby sestupnou tendenci, což bylo také dáno rozšířením výrobního sortimentu o další dva modely. V roce 1932 prošlo zkušebnou 735 kusů, během dalšího roku 674 a v roce 1934 pouze 394 pistolí. V letech 1936–1939 ověřily zkušebny 818 kusů a rokem 1939 se také výroba modelu Slavia uzavřela. V průběhu let 1930–1939 dosáhla produkce počtu 4191 pistolí a celkový počet exemplářů vyrobených v letech 1921–1939 lze vyčíslit na 8900 kusů.

Exemplář z roku 1928 získalo muzeum v roce 1969 převodem z Městské správy VB Praha.

Ráž: 6,35 mm Browning

Celková délka: 115,5 mm

Výška: 89 mm

Šířka: 22,4 mm

Délka hlavně: 53,8 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 400 g