Na konci 15. století se objevily první typicky renesanční zbroje, tzv. maxmiliánské. Na jejich vývoji se podepsalo hned několik okolností. Především změna dobového vkusu a módy a také snaha platnéřů zkvalitnit ochranu bojovníka proti účinku zbraní nepřítele, aniž by bylo nutné zesilovat plech a neúměrně tak zvyšovat hmotnost zbroje. Platnéři toho dosáhli tím, že pokryli povrch téměř celé zbroje hustou kanelurou, přičemž toto žlábkování zvýšilo pevnost a odolnost zbroje zejména proti seku. Tyto velice krásné a elegantní zbroje se však vzhledem ke své vysoké ceně a výrobní náročnosti vyráběly zhruba po dobu pouhých třiceti let. Po roce 1530 pak z bojišť definitivně vymizely. Tento typ zbroje byl rozšířen zejména v Německu, v podstatně menší míře také v Itálii.
Výška 710 mm, šířka 400 mm, hmotnost 4 822 g.