PRÜGER, Josef. Wien im Türkensturm 1683.

Září roku 1683 přineslo zásadní dějinný zlom, který připomíná dnes prezentovaná kniha. Kurucké povstání Imricha Thököliho, podporované Vysokou Portou, v předchozích letech opět vyhrotilo situaci v Uhrách, jejichž většinu ovládala Osmanská říše či její vazalové. Právě roku 1683 se Turci rozhodli podpořit odpor uherských povstalců proti habsburskému císaři zbrojnou silou a jejich obří armáda vedená velkým vezírem Kara Mustafou zamířila k Vídni.

V polovině července přitáhli Osmané k Vídni a 14. července začali rakouskou metropoli obléhat. Vídeň a její obyvatelé ale byli na obléhání připraveni, jak jen to bylo možné. Ještě před příchodem Turků byly opraveny a zpevněny hradby pod dohledem vojenského inženýra Georga Rimplera, vojenská posádka vedená Ernestem Rüdigerem hrabětem Starhembergem přichystala zásoby munice a střelného prachu a i sami měšťané a městská milice (či domobrana) byli připraveni bránit své město. Civilním guvernérem Vídně byl jmenován generál jezdectva Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, starý zkušený organizátor, na něhož se mohl Starhemberg spolehnout nejen ohledně udržení pořádku ve městě, ale také v případě nutnosti vojenského velení.

Osmané přistoupili k pravidelnému obléhání se vším, co k němu náleží, včetně kopání přibližovacích zákopů, kopání dělostřeleckých postavení a v neposlední řadě k minové válce – tedy kopání podzemních tunelů, pomocí kterých se měli útočníci dostat pod hradby, položit zde nálož (minu) a jejím odpálením vytvořit průlom v hradbách. Obránci oproti tomu vedli četné výpady, při nichž ničili zákopy útočníků, ale i jakýkoliv obléhací materiál. Při jednom z výpadů byl smrtelně raněn i Georg Rimpler. Proti minérům pak obránci kopali tunely, jejichž cílem bylo podminování tunelů útočníka.

Tvrdá obrana Vídně trvala téměř dva dlouhé měsíce (v této době francouzský mistr pevnostního stavitelství a obléhací války Sébastien Le Prestre markýz de Vauban určil 40 dní jako čas nutný k dobytí jakékoliv pevnosti). Mezitím se habsburskému císaři podařilo shromáždit vojsko nejen z dědičných zemí, ale také z říše a iniciovat mezinárodní alianci (později nazvanou Svatou aliancí), takže na pomoc Vídni vytáhl se svým vojskem i polský král Jan III. Sobieski. Spojené alianční vojsko vedené Karlem Lotrinským udeřilo 12. září na osmanské vojsko z vrchu Kahlenberg a uštědřilo Turkům drtivou porážku, čímž také vyprostilo Vídeň z obležení. Vítězství u Vídně znamenalo definitivní bod obratu v tureckých válkách, neboť v následujících letech spojenecká vojska osvobodila značnou část Uher. Osmanská expanze do Evropy byla definitivně zastavena a začala být tlačena zpět.

Dnes prezentovaná kniha formátu 14 x 19 cm v tuhých kartonových deskách se zpevněným plátěným hřbetem vyšla roku 1933, tedy při příležitosti 250. výročí úspěšné obrany Vídně. Desky knihy jsou zdobeny žánrovou ilustrací, podobné obrázky doplňují i samotný text tištěný novogotickou frakturou. Autorem ilustrací je známý německo-rakouský malíř a ilustrátor Karl Alexander Wilke. Publikaci dále doplňuje také mapka zachycující pohyby vojsk v okolí Vídně, místa jejich střetů a vypálené obce. Útlý svazek není žádným odborným zpracováním popisované problematiky, naopak se jedná o klasický jubilejní tisk, jehož funkce je primárně populárně naučná. Nelze ovšem opominout, že v době svého vzniku kniha akcentovala velkoněmeckého ducha rakouských a říšských vojsk při obraně před nebezpečím z jihovýchodu. Pochopitelně se proto v publikaci nedozvíme nic o úloze Kaplíře ze Sulevic ani o „německých“ plucích z Čech či Moravy.

Kniha zůstává zajímavým jubilejním tiskem i po 332 letech od popisovaných událostí, které se staly skutečným mezníkem ve vojenských dějinách Evropy. Navíc je také dokumentem doby svého vzniku, kdy se i významné historické děje interpretovaly v duchu velkoněmeckých idejí.

Citace:

PRÜGER, Josef. Wien im Türkensturm 1683. Wien; Leipzig: Österreichischer Bundesverlag für Unterricht, Wissenschaft und Kunst, 1933. 112 s.