Hradební pušky, používané po dlouhá staletí při obraně měst a vojenských pevností, jsou svými rozměry, konstrukcí a způsobem použití někde mezi pěchotními puškami a lehkými děly.
Dobývání měst a vojenských pevností, vznikajících v 17. a 18. století, bylo trvalou součástí vojenských konfliktů a při obraně těchto objektů měly hradební pušky nezastupitelnou úlohu. Byly to dlouhé a těžké zbraně s velkou ráží, s větším dostřelem a průbojností než pěchotní pušky. Od těch se konstrukčně příliš nelišily, byly jen patřičně předimenzovány a na předpažbí opatřeny hákem, jehož účelem bylo při výstřelu zmírnit silný zpětný ráz, vyvolaný použitím těžké střely a velké dávky střelného prachu.
Hradební pušky nebyly osobní zbraní vojáka, nemají samozřejmě poutka na řemen a nelze na ně nasadit bodák. Cílem hradebních pušek byly především nejvíce nebezpečné osoby z nepřátelského tábora – obsluha děl, důstojníci apod. Vedle hradebních pušek z výzbroje měst existují i předpisové vojenské vzory.
Délka 1 682 mm, délka hlavně 1 267 mm, ráže 23 mm, hmotnost 10,7 kg.