Šavle pro důstojníky byla předpisem zavedena o rok později a od verze pro mužstvo se liší delší čepelí, záštitnými záchytkami ve tvaru štítu a zejména pochvou, která je celokovová, s charakteristickými puklicemi a volnými závěsnými kroužky. Zbraň nepostrádá typický vydutý oblouk koše, jenž je však největší slabinou této zbraně. Jednoduchý jílec s úzkým vydutým košem byl sice praktický pro nošení a na rozdíl od mohutných košů jezdeckých šavlí nepoškozoval uniformu, neposkytoval však svému majiteli dostatečnou ochranu ruky. Aby byla tato nevýhoda minimalizována objevila se v následujících letech celá řada individuálních provedení jílce, včetně verze s oválným záštitným listem, připevněným dvěma šrouby zespodu k záštitě, označovaným poté jako šavle pro důstojníky pěchoty vzor 1837/38.
Jiným řešením bylo doplnění koše otočným postranním úponkem, zajištěným ve správné poloze odpruženou západkou, tedy systémem známým spíše u jezdeckých šavlí. Tato důstojnická šavle vzor 1849, stejně jako upravený model 1837/38 byly důstojnickým sborem hojně užívány, nikdy však nebyly oficiálně zavedeny žádným císařským předpisem.
Čepel zakřivená, jednosečná, s oboustranným výbrusem a hřbetním hrotem. Značena P.D.L. Po obou stranách zdobena leptaným ornamentem rostlin a vojenských trofejí. Na hřbetu zdobena leptanými vavřínovými ratolestmi.
Rukojeť dřevěná, potažena rybí kůží. Souprava železná. Páskový vydutý koš přechází v plochou záštitu, volutově zakončenou. Záštitné záchytky ve tvaru štítu.
Pochva celokovová, dvě objímky s puklicemi a volnými závěsnými kroužky.
Celková délka 985 mm, délka čepele 848 mm, šířka čepele 37 mm.
Šavle byla do sbírek VHÚ získána v roce 1946 převodem ze zbrojnice Ořechovka.