Rakousko-uherská identifikační známka M1902

Moderní válka s sebou přinesla zvýšenou míru smrtelných destruktivních zranění, která prakticky znemožňovala identifikovat totožnost padlého. Obava o osud tělesné schránky i praktická potřeba vojenské agendy tak vedla v poslední třetině 19. století k zavádění různých modelů identifikačních známek umožňujících jednoznačně určit majitele v případě jeho úmrtí.

V Rakousko-Uhersku byla původně zavedena pouze papírová kartička (Legitimationsblatt), na které bylo uvedeno jméno, hodnost, rok narození a odvodu, adresa, jednotka, číslo kmenového listu a náboženské vyznání. V roce 1902 kartičku doplnila mosazná kapsle (Legitimationsblattkapsel) nošená v kapse kalhot, do které se složená kartička ukládala. V průběhu první světové války se objevily i zjednodušené varianty z pozinkovaného plechu, který nahradil nedostatkovou mosaz.

Jako největší slabina „umrlčí kapsle“, jak byla vojáky trefně překřtěna, se v polních podmínkách ukázala malá odolnost inkoustem vyplněné kartičky proti vlhkosti. Ta se řešila různými způsoby. Tím nejjednodušším bylo přesunutí kapsle z kapsy kalhot na krk nebo vyražení či vyrytí nejdůležitějších údajů do kovového pláště. Tato praxe byla sice v rozporu s nařízením o recyklaci kapslí, ale nadřízenými stupni byla zřejmě tolerována. Z některých exemplářů se zdá, že bylo možné i doplnění ručně vyplněné papírové kartičky textilním proužkem s natištěným jménem a jednotkou, který byl původně určen k našívání na vojenské stejnokroje.

Prezentovaná kapsle má na svém plášti vyražené nejdůležitější údaje – tedy číslo pluku, rok odvodu a číslo kmenového listu, podle kterého by bylo možné dohledat konkrétního vojáka. Samotná papírová kartička i vnitřní svorka na její uchycení však v tomto případě chybí, místo ní se uvnitř nachází zmiňovaný textilní proužek, který však byl s ohledem na rozdílné údaje pravděpodobně dodán ke kapsli až dodatečně.

Rozměry: délka s očkem 58mm, šířka 33mm

Legitimační kapsle byla součástí původní sbírky Památníku osvobození.