Rakousko-uherská šavle pro důstojníky námořnictva vzor 1850/71

Rakouští námořní důstojníci byli od roku 1827 vyzbrojeni šavlemi s tehdy módním vydutým páskovým košem, který je na vnější straně zdoben plastickým reliéfem rakouského státního znaku. Předpisem z roku 1837 byl důstojníkům jako poboční zbraň přidělen v té době již poměrně archaický kord. Jelikož se brzy ukázalo, že kord je pro pohyb po úzkých lodních můstcích a přeplněných palubách, stejně jako při případném boji tváří v tvář s nepřítelem, pro důstojníky nevhodný, byla v roce 1846 jako poboční zbraň zavedena opět šavle. Předlohou pro její konstrukci se stala francouzská námořní šavle vzor 1837 a také díky tomu je důstojnická šavle vzor 1846 jednou z nejatraktivnějších chladných zbraní v historii habsburské monarchie. Mohutný mosazný koš této šavle je zlacen a zdoben plastickým reliéfem námořní kotvy, listů a rokaje.

Zavedení dalšího modelu námořní důstojnické šavle bezprostředně souviselo s revolučním hnutím v Itálii v letech 1848‒1849, kdy se velké množství rakouských námořníků včetně důstojníků přidalo na stranu povstalců. Po kapitulaci Benátek sami důstojníci, kteří zůstali loajální k habsburskému trůnu, žádali, aby nemuseli nosit zbraň, která byla revolucionáři znevážena. Císařským předpisem z 30. října 1850 byl proto zaveden nový, upravený vzor důstojnické šavle. Největší rozdíl oproti předchozímu modelu spočíval v pozměněné výzdobě koše s plastickým reliéfem námořní kotvy, mořských panen a rakouského státního znaku. Hřbet rukojeti je pak opatřen plastickým reliéfem vavřínu, trojzubce a tváře Neptuna. V roce 1871 byla na zbrani provedena jediná úprava, spočívající ve změně způsobu zavěšení pochvy pomocí pevného závěsného kroužku a poutka na vnitřní straně horního kování, tedy systémem ve stejné době užívaným i u zbraní pěchoty a jízdy.

Celková délka 823 mm, délka čepele 698 mm, šířka čepele 26 mm.

Šavle byla do sbírky VHÚ získána v roce 1946 převodem od Národního výboru Praha – Smíchov.