Až do roku 1850 v habsburské armádě platilo, že důstojníci německé pěchoty nosili jako poboční zbraň kord, zatímco důstojníci pěchoty uherské byli vyzbrojeni šavlí. Teprve předpisem z 21. dubna 1850 byla zavedena první jednotná šavle pro důstojníky všech pěších pluků habsburské monarchie. Její tvar předznamenal přijetí nejznámější rakouské šavle pro důstojníky pěchoty v roce 1861. Šavle s charakteristickým esovitě prohnutým košem z plochého ocelového pásu se stala synonymem rakousko-uherského důstojníka 2. poloviny 19. a počátku 20. století, neboť ve výzbroji zůstala až do pádu habsburské monarchie v roce 1918. Od předchozího vzoru 1850 se lišila jen v drobnostech. Záštitný list je užší a jeho okraje nejsou vzhůru zahnuté. Nejmarkantnější rozdíl je ve tvaru pochvy, která již nemá puklice se závěsnými kroužky, ale přebírá způsob zavěšení pomocí jednoho pevného kroužku a poutka tak, jak bylo ve stejném roce zavedeno u šavlí pro důstojníky jízdy. Pěchotní důstojnická šavle vzor 1861 byla určena pro hodnosti od praporčíka (Fähnrich) výše. Od roku 1887 byli touto šavlí vyzbrojeni také pěchotní šikovatelé (Feldwebel) a nadmyslivci (Oberjäger).
Čepel zakřivená, jednosečná, s oboustranným výbrusem a středovým hrotem. Povrch poniklován. Na vnitřní straně značena výrobcem „WEYERSBERG KIRSCHBAUM & CIE SOLINGEN“. Rukojeť dřevěná, potažená rybí kůží a ovinutá stáčeným železným drátkem. Garnitura železná. Páskový, esovitě prohnutý koš přechází v souměrný zvlněný záštitný list. V zadní části dva výřezy pro zápěstník. Pochva celokovová, dvě objímky s poutkem a pevným závěsným kroužkem.
Délka 935 mm, délka čepele 795 mm, šířka čepele 24 mm, hmotnost 596 g, hmotnost s pochvou 990 g.
Šavle byla do sbírky VHÚ získána v roce 1946 převodem ze zbrojnice Ořechovka.