Dýka nebo dýkovitý nůž byly od nepaměti součástí doplňkové výzbroje vojáka. Zákopový charakter 1. světové války vedl k boji muže proti muži ve stísněném prostoru zákopu, kde byl tehdejší dlouhý bodák nasazený na pušce prakticky nepoužitelný. Přirozenou reakcí na tuto situaci bylo vytvoření speciálního dýkovitého otevřeného nože. Zákopové nože se vyráběly primitivním způsobem v polních kovárnách přímo na frontě nebo je vojákům dodávali nožíři neoficiálním způsobem prostřednictvím týlových příslušníků. V průběhu války zavedly některé armády pro své speciální oddíly standardní dýkovité nože, které jsou označovány jako útočné. Tyto zbraně byly vyráběny jako zcela nové vzory nebo byly vytvořeny zkrácením čepelí již zavedených bodáků.
Rakousko-uherská armáda zavedla útočný nůž až v roce 1917 a ve velkém počtu jej vyráběla zejména firma Wlaszlovits ve Štósu (dnešní Slovensko) v letech 1917 a 1918. Na území Rakousko-Uherska však působili i jiní výrobci, kteří značili nože pouze iniciálami na čepeli (např. AR). Vedle zavedeného modelu se vyskytovaly exempláře s plochou esovitou záštitou, vznikla i celá řada individuálních úprav, které sloužily jako osobní poboční zbraně nebo darovací předměty. Po první světové válce a rozpadu habsburské monarchie nebyl sice tento typ útočného nože do výzbroje armád nástupnických států oficiálně zaveden, ale například jednotkami československé armády byl používán až do roku 1939.
Čepel přímá, jednosečná, se středovým hrotem a falešným ostřím. Na vnitřní straně značena písmeny MA. Rukojeť střenková, střenky z dubového dřeva připevněny třemi železnými nýty. Přímá oválná železná záštita. Pochva celokovová, černě lakovaná. Na vnitřní straně poutko pro upevnění koženého závěsného řemínku.
Délka 334 mm, délka čepele 213 mm, šířka čepele 28 mm, hmotnost 264 g, hmotnost s pochvou 410 g.
Útočný nůž byl součástí původní sbírky Památníku odboje.