Ve výzbroji habsburské armády se tesák ve větší míře objevil v polovině 19. století. U technických jednotek jako byli pionýři nebo sapéři (ženisté) byla v tomto období všeobecně zavedena pionýrská šavle vzor 1807. V roce 1847 testoval prapor pionýrů ve Veroně přínos a praktičnost několika prototypů nově konstruovaných zbraní, určených speciálně pro příslušníky technických jednotek. Vedle dvou návrhů tvarově vycházejících ze starší šavle vzor 1807 se nakonec prosadil návrh třetí s kratší a výrazně širší čepelí, který se ukázal jako vhodnější nástroj při opracovávání dřevěných pilířů. Dalším z důvodů pro zavedení nového typu tesáku byla skutečnost, že zdaleka ne všichni příslušníci technických jednotek byli vyzbrojeni palnou zbraní. Tesák s kratší čepelí měl tak v případě nutnosti plnit i úlohu zbraně pro sebeobranu. V následujících dvou letech byl tesák vzor 1847 postupně zaváděn k jednotlivým jednotkám a v roce 1850 jejich počet dosáhl 5 500 kusů. Toto číslo bylo zřejmě konečné, neboť se množily stížnosti na časté poškozování pochev a střenek rukojeti. Císařským předpisem z 31. ledna 1853 byl proto zaveden do výzbroje příslušníků sapérských a pionýrských pluků a tesařů pěchotních a mysliveckých jednotek nový, mírně inovovaný tesák vzor 1853. Od předešlého modelu se lišil pouze kvalitnějším zpracováním pochvy a tvarem hlavice jílce, který již nebyl zakončen zobcovitě, nýbrž okrouhle. Od roku 1889 nebyly již střenky rukojeti vyráběny z buvolího rohu, ale ze dřeva, což umožnilo i levnější opravy poškozených rukojetí starších exemplářů. Existuje celá řada variant tohoto vzoru ženijního tesáku, které se navzájem odlišují například délkou nebo šířkou čepele, povrchovou úpravou pochev, které mohly být vyráběny také z ocelového plechu nebo napuštěného plátna apod. Od roku 1860 byl tento typ tesáku přidělen také příslušníkům dělostřelectva, od roku 1862 vozatajstvu, v roce 1868 zdravotnickým jednotkám a v roce 1871 i posluchačům Vojenské technické školy a Vojenské technické akademie.
Čepel přímá, jednosečná, se širokým výbrusem na vnější straně a hřbetním hrotem. Rukojeť střenková, střenky ze dřeva připevněny čtyřmi železnými nýty. Přímá hraněná záštita kapkovitě zakončena. Pochva dřevěná, potažená černou kůží, kování železné. Na vnější straně horního kování připevněn závěsný hák.
Délka 594 mm, délka čepele 450 mm, šířka čepele 36 mm, hmotnost 610 g, hmotnost s pochvou 870 mm.
Tesák byl do sbírky VHÚ získán v roce 1955 darem od MNV Kraslice.