V zákopových bojích první světové války bylo užíváno velké množství různých typů bijáků, jež se vzájemně mohly odlišovat jednak tvarem i materiálem rukojeti a násady (dřevo, ocelové péro), jednak tvarem hlavice (koule, krychle, hruška, různé typy ocelových korunek s hroty apod.). V případě boje muže proti muži v úzkém zákopu velmi často posloužila i obyčejná polní lopatka, jejíž dobře vedený úder mohl mít často fatálnější následky než poranění palnou zbraní.
Hruškovitá ocelová hlavice tohoto bijáku je navařena na 210 mm dlouhé spirálové pružině z ocelového drátu. Dřevěná rukojeť je zdrsněna příčným rýhováním a zakončena hlavicí s vybráním pro kožený zápěstní řemínek.
Biják byl do sbírek VHÚ získán v roce 1946 převodem ze zbrojnice Ořechovka.