První světová válka přinesla mimo jiné masové nasazení mnoha technických novinek, přičemž mezi nejmarkantnější bezpochyby patří letadla a ponorky. Nově vzniklá vojenská letectva a ponorkové flotily se dočkaly ještě během války značné publicity a díky individuálním bojovým úspěchům se letci a velitelé ponorek stali propagandou hojně využívanými hrdiny (neboť nebohý pěšák v zákopech propagandě mnoho prostoru nedával). Před 102 lety, v druhé polovině března, padl první slavný německý ponorkář Otto Weddigen.
Otto Weddigen (15. září 1882 – 18. březen 1915) se narodil v Herefordu v pruském Vestfálsku a roku 1901 nastoupil k německému válečnému námořnictvu. Od roku 1908 byl přeřazen k ponorkám a o dva roky později mu bylo svěřeno velení vlastního ponorného člunu. Od října 1911 pak velel ponorce U-9, s níž se po propuknutí první světové války zapsal do dějin. Dne 22. září 1914 totiž narazil při hlídkování v Severním moři na trojici starších britských pancéřových křižníků, HMS Aboukir, HMS Hogue a HMS Cressy (Kresčak), a během jediné hodiny se mu podařilo všechny tři křižníky potopit. Pro Němce se jednalo o oslnivý úspěch a pokoření dosavadních vládců oceánů – Britů. O necelý měsíc později Weddigen přidal další úspěch proti Royal Navy, když 15. října poslal ke dnu chráněný křižník HMS Hawke. Poté byl vyznamenán nejvyšším pruským vyznamenáním za statečnost, řádem Pour le Mérite, a dalšími německými řády. V únoru 1915 dostal Weddigen velení na modernější U-29, s níž mezi 11. a 15. březnem rozšířil své úspěchy o několik obchodních lodí (4 potopené a 2 poškozené). O tři dny později narazil u Pentland Firth na britskou flotilu vracející se do své základny ve Scapa Flow. Neodolal pokušení a pokusil se dostat do palebné pozice a torpédovat bitevní loď HMS Neptun, což jej ale přivedlo před bitevní loď HMS Dreadnought, jejíž hlídky zaregistrovaly periskop, a britská loď ponorku taranovala. U-29 se po nárazu rozlomila na dvě části a rychle potopila, přičemž z její posádky nikdo nepřežil.
Prezentovaná kniha formátu asi A5 má pevné plátěné desky s barevným potiskem. Jedná se o maloformátovou reprezentativní publikaci, která je velmi dobře vybavena přílohami. Čtenáři předkládá 37 černobílých fotografií a faksimilii dopisu Otto Weddigena rodině z 5. února 1915. V dodatcích nalezneme výběr z deníkových zápisů a dopisů z let 1906‒1907, kdy Weddigen sloužil na Dálném východě, a výtah ze služebního spisu zaznamenávající jeho velitelské pozice. Frontispis pak přináší barevný portrét Otto Weddigena od Fritze Reusinga, známého portrétního malíře düsseldorfské malířské školy. Text knihy je tištěn novogotickou frakturou, jak bylo v době vydání obvyklé. Prezentovaná publikace vyšla v roce 1916 v již 3. vydání.
Přestože od vydání knihy uplynulo více než 100 let, věříme, že i dnes si najde své čtenáře a zaujme některé badatele. Jedná se nejen o životní příběh úspěšného ponorkového velitele, ale i ukázku dobové propagandy, neboť kniha je do jisté míry Weddigenovým pomníkem.
Citace:
RICHTER, Heinrich. Otto Weddigen : ein Lebensbild. Bielefeld und Leipzig : Velhagen & Klasing, 1916. 151 s.