Označením československých střeleckých pluků v Itálii v roce 1918 se staly vytkávané rukávové štítky s číslem pluku a iniciálou „ČS“. V případě důstojníků mohly mít honosnější podobu, jako v případě představovaných štítků. Jsou vyrobeny z vlněného stejnokrojového sukna šedozelené barvy a výšivka je provedena stříbrným dracounem. Vedle rukávového štítku s číslem 39. čs. střeleckého pluku je to i rukávový znak italských úderných jednotek, tzv. Arditů. V tomto případě se jedná o ne zcela typické provedení, kdy je k původnímu znaku- římskému meči ve vavřínovém věnci- doplněn symbol lebky a namísto hesla FERT je na znaku vyšito přímo slovo ARDITI.
Představované označení pochází z pozůstalosti pplk. gšt. Václava Kropáčka (1898‒1943). Jako voják rakousko-uherské armády se účastnil bojů na ruské a italské frontě, kde padl v srpnu 1917 do zajetí. O měsíc později vstoupil do československých legií, v jejichž řadách prošel boji na italské frontě jako velitel výzvědné čety a později výzvědné roty. Do Československa se vrátil v prosinci 1918 jako nadporučík 39. čs. střeleckého pluku. S touto jednotkou se následně zapojil do bojů na Slovensku. Nadějnou kariéru vysokého důstojníka ukončila nacistická okupace. Václav Kropáček se zapojil do odboje, ale již v prosinci 1939 byl gestapem zatčen a o čtyři roky později popraven.
Předměty byly do sbírky VHÚ získány darem v roce 2014.