Rytířská ostruha s dlouhým krčkem

Archeologická sbírka Vojenského historického ústavu Praha začala vznikat ve druhé polovině dvacátých let 20. století, kdy tehdejší Památník odboje nakupoval památky vojenské povahy ze středověku. Mezi nimi byly i ostruhy pro jezdce, avšak bez nálezových okolností, protože trendem bylo shromažďovat samotné předměty různých typů. V padesátých letech Národní muzeum Praha vyřazovalo předměty, k nimž chyběl kontext, a protože to byly předměty nakonzervované a v dobrém stavu, byly nabídnuty Vojenskému historickému muzeu k výstavním účelům a na doplnění sbírky. Tak vznikla sbírka jezdeckých ostruh od raného středověku po novověk.

Ostruhy se na našem území objevují již v době římské, kdy se v našem jižním sousedství nacházely provincie římské říše a přímo na území Čech a Moravy sídlil germánský kmen Markomanů. Od 1. století našeho letopočtu jsou známy z hrobů bronzové ostruhy s destičkou a bodcem. Slovanské ostruhy s háčky z 8. a 9. století jsou příznačné pro elity. Později se objevují ostruhy s ploténkami – malými destičkami s nýty na upevnění koženého řemínku. Honosné ostruhy mají ploténky a ramena zdobená stříbrem. Po upevnění křesťanství mizí z hrobů mnohé milodary a zůstávají jen předměty osobní povahy, především šperky. V archeologickém kontextu se ostruhy nachází ojediněle v městském i vesnickém prostředí, ale často je lze pomocí detektoru objevit podél zaniklých cest. Naprostá většina z nich se do muzejních sbírek nedostane a po neošetření se po čase rozpadnou a zaniknou.

Ve sbírce VHÚ Praha jsou uloženy dvě ostruhy s nápadně dlouhým krčkem ukončeným hvězdicí. Ta prezentovaná má plochá, zalomená ramena, druhá má krček připevněný na vysoký železný pásek tvarovaný podle boty. Dlouhý krček znamená, že se jedná o ostruhy pro rytíře v celoplátové zbroji, kteří kvůli plátování na dolních končetinách nemohli dost dobře ohnout nohy v kolenou a nedosáhli patami do slabin koně. Hendikep bylo nutno vyrovnat dlouhým krčkem. Ostruhy byly proto nepraktické na chození po zemi i při nasedání na koně a je tedy možné, že byly rytířům nasazovány až po zaujetí jezdecké pozice.