V roce 1929 zakoupila německá firma Rheinmetall podíl ve švýcarské zbrojovce Waffenfabrik Solothurn, kde byl vyvinut vedle jiných zbraní také samopal s krycím označením S1-100. Aby německá zbrojovka obešla ustanovení článků Versailleské mírové smlouvy o zákazu vývoje a výroby automatických zbraní na území Německa, probíhal vývoj v neutrálním státě. Jelikož solothurnská továrna neměla dostatečné výrobní kapacity, došlo k založení společnosti Steyr-Solothurn Waffen AG se sídlem v Zürichu. Výroba samopalů probíhala v rakouské Waffenfabrik Steyr, přičemž prodej zbraní do zahraničí zajišťovala švýcarská firma, která je také dodávala rakouské armádě, kde byl samopal S1-100 konstruktéra Louise Stangeho zaveden do výzbroje pod označením MP 34. Jelikož rakouská armáda měla ve výzbroji pistole Steyr M. 1912 v ráži 9 mm Steyr, na stejný náboj byl zařízen i zavedený samopal.
Počátkem třicátých let 20. století se samopaly S1-100 dostaly do řady zemí, zejména v latinské Americe, ale i do Číny či do Portugalska. Válka o Gran Chaco v roce 1934 byla prvním válečným konfliktem, ve kterém byly samopaly využity ve větším měřítku a jasně ukázala jejich výhody. Po připojení Rakouska k Německu v březnu 1938 došlo k přestavbě řady rakouských samopalů na náboj vz. 08 (9 mm Parabellum), jež se pak dostaly do výzbroje německé pořádkové policie (Ordnungspolizei) pod označením MP 34 (ö), kde písmeno v závorce znamenalo zemi původu, tedy österreichisch – rakouský.
Výrobní náročnost a kvalita zpracování vynesla těmto samopalům s odstupem let přízvisko „rolls-royce“ mezi samopaly. Zcela neznámou pokusnou variantu této zbraně představuje exemplář s výrobním číslem 17 797, jehož pažba není vyrobena z ořechového dřeva, nýbrž ji tvoří svařované ocelové výlisky. Koncem třicátých let zbrojovky v řadě států hledaly alternativní využití jiných materiálů pro výrobu pažeb, ale ocel dřevo v plné míře nikdy nenahradila. Historie této zbraně zůstává sice neznámá, avšak samotný exemplář je nutné považovat za raritní.
Do sbírek jej Vojenský historický ústav získal převodem od MNO-SDV (Správy dělostřeleckého vyzbrojování) v říjnu 1956.
Další díl seriálu Poklady z depozitáře, který vychází na webu iDNES.cz, a k němuž…
Vojenský historický ústav Praha
U Památníku 2, 130 05, Praha 3
muzeum@vhu.cz
Ředitelství
Ředitel VHÚ Praha
brigádní generál Mgr. Aleš Knížek
Sekretariát ředitele
+420 973 204 900
ID DS
hjyaavk
Správní rada pro vyřízení vývozních povolení, darů či výkupů
+420 973 204 903
Správní rada pro vyřízení zápůjček
+420 973 204 900
Veškeré informace týkající se zápůjček exponátů na výstavy a další akce, formuláře pro vývoz
milirarií, práva k fotografiím a filmovým sbírkám atd. naleznete v samostatné rubrice Služby
veřejnosti.
Knihovna VHÚ
Pracoviště Rooseveltova
+420 973 215 544
Vedoucí knihovny VHÚ
+420 973 215 938
knihovna@vhu.cz
Časopis Historie a vojenství
Šéfredaktor
David Pazdera
+420 973 204 941
Armádní muzeum Žižkov
U Památníku 2
Praha 3 - Žižkov
+420 973 204 924
Letecké muzeum Kbely
Mladoboleslavská ul.
Praha 9 - Kbely
+420 973 207 500
Vojenské Technické Muzeum Lešany u Týnce nad Sázavou