Samopal S1-100 s ocelovou pažbou

Samopal S1-100 s ocelovou pažbou

V roce 1929 zakoupila německá firma Rheinmetall podíl ve švýcarské zbrojovce Waffenfabrik Solothurn, kde byl vyvinut vedle jiných zbraní také samopal s krycím označením S1-100. Aby německá zbrojovka obešla ustanovení článků Versailleské mírové smlouvy o zákazu vývoje a výroby automatických zbraní na území Německa, probíhal vývoj v neutrálním státě. Jelikož solothurnská továrna neměla dostatečné výrobní kapacity, došlo k založení společnosti Steyr-Solothurn Waffen AG se sídlem v Zürichu. Výroba samopalů probíhala v rakouské Waffenfabrik Steyr, přičemž prodej zbraní do zahraničí zajišťovala švýcarská firma, která je také dodávala rakouské armádě, kde byl samopal S1-100 konstruktéra Louise Stangeho zaveden do výzbroje pod označením MP 34. Jelikož rakouská armáda měla ve výzbroji pistole Steyr M. 1912 v ráži 9 mm Steyr, na stejný náboj byl zařízen i zavedený samopal.
Počátkem třicátých let 20. století se samopaly S1-100 dostaly do řady zemí, zejména v latinské Americe, ale i do Číny či do Portugalska. Válka o Gran Chaco v roce 1934 byla prvním válečným konfliktem, ve kterém byly samopaly využity ve větším měřítku a jasně ukázala jejich výhody. Po připojení Rakouska k Německu v březnu 1938 došlo k přestavbě řady rakouských samopalů na náboj vz. 08 (9 mm Parabellum), jež se pak dostaly do výzbroje německé pořádkové policie (Ordnungspolizei) pod označením MP 34 (ö), kde písmeno v závorce znamenalo zemi původu, tedy österreichisch – rakouský.
Výrobní náročnost a kvalita zpracování vynesla těmto samopalům s odstupem let přízvisko „rolls-royce“ mezi samopaly. Zcela neznámou pokusnou variantu této zbraně představuje exemplář s výrobním číslem 17 797, jehož pažba není vyrobena z ořechového dřeva, nýbrž ji tvoří svařované ocelové výlisky. Koncem třicátých let zbrojovky v řadě států hledaly alternativní využití jiných materiálů pro výrobu pažeb, ale ocel dřevo v plné míře nikdy nenahradila. Historie této zbraně zůstává sice neznámá, avšak samotný exemplář je nutné považovat za raritní.

Do sbírek jej Vojenský historický ústav získal převodem od MNO-SDV (Správy dělostřeleckého vyzbrojování) v říjnu 1956.

Aktuálně



Velvyslanec Ukrajiny Vasyl Zvarych navštívil Vojenský historický ústav Praha. Přivezl prapor 95. brigády vzdušných výsadkových sil Ukrajiny

Velvyslanec Ukrajiny Vasyl Zvarych navštívil Vojenský historický ústav Praha. Přivezl prapor 95. brigády vzdušných výsadkových sil Ukrajiny

04. 07. 2025
Vojenský historický ústav Praha získal do svých sbírek prapor 95. brigády vzdušných…
Poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu se zaměřilo na tvorbu Vojenského filmového a fotografického ústavu z let 1945–1948. V září začne nový cyklus

Poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu se zaměřilo na tvorbu Vojenského filmového a fotografického ústavu z let 1945–1948. V září začne nový cyklus

04. 07. 2025
V kinosále Armádního muzea Žižkov se ve čtvrtek 26. června uzavřel roční…
Rozloučili jsme se s bývalým šéfredaktorem Historie a vojenství Jaroslavem Beránkem

Rozloučili jsme se s bývalým šéfredaktorem Historie a vojenství Jaroslavem Beránkem

03. 07. 2025
V pondělí 23. června jsme se na Ďáblickém hřbitově rozloučili a zavzpomínali na…
Historici VHÚ Praha Jindřich Marek a Tomáš Jakl obdrželi Záslužný kříž ministryně obrany ČR  III. třídy

Historici VHÚ Praha Jindřich Marek a Tomáš Jakl obdrželi Záslužný kříž ministryně obrany ČR  III. třídy

02. 07. 2025
Historici Vojenského historického ústavu Praha PaedDr. Jindřich Marek a Mgr. Tomáš Jakl…
V Café Kupka se konal křest knihy Petra Janouška Na Západ hleď!

V Café Kupka se konal křest knihy Petra Janouška Na Západ hleď!

01. 07. 2025
První zahraniční operace československé armády, počátky navazování kontaktů s NATO nebo odzbrojovací…