První šavle se objevily v souvislosti s velkou tureckou invazí do Evropy již v první polovině 14. století. Po její další etapě v první čtvrtině 16. století se šavle rychle stala jednou z nejužívanějších chladných zbraní. Cizí původ šavle prozrazuje na první pohled rozdílná stavba zbraně. Zatímco souměrný evropský meč nebo kord jsou charakterizovány přímou dvousečnou čepelí, tvoří jednosečná čepel šavle lehký, dozadu zakřivený oblouk. Takto zakřivené ostří představuje proti rovným čepelím mečů výraznou výhodu. Šavle totiž při správném ovládání dokáže při zpětném tahu nejen sekat, ale i řezat.
Středoevropské šavle s uzavřeným ochranným košem jsou často označovány jako zbraně z rakousko-maďarského pomezí. Charakterizovány jsou zakřivenou čepelí, výrazně profilovanou hlavicí rukojeti a zejména mohutným košem z plochých železných pásů. Ty směřují od ramen záštity proti sobě, kříží se a tvoří tak pravidelný kornout dokonale chránící ruku. Bohatý páskový koš často bývá na vnější straně doplněn velkým záštitným listem, obráceným směrem vzhůru. Šavle tohoto typu se ve střední Evropě užívaly až do poloviny 17. století.
Šavle byla do sbírky VHÚ získána v roce 1988 výměnou s Muzeem hlavního města Prahy.
Délka 925 mm, délka čepele 797 mm, šířka čepele 28 mm, hmotnost 980 g.