SCHIESSLER, Sebastian Willibald. Vollständige Biographie des ehemaligen französischen Obergenerals Moreau

Dne 2. září roku 1813 zemřel v Lounech na následky zranění z bitvy u Drážďan (26.‒27. 8. 1813) ruský maršál (a dříve revoluční francouzský generál) Jean-Victor Moreau. O šest dní dříve jej během sledování boje při rozhovoru s carem Alexandrem I. zasáhla dělová koule, která mu roztříštila obě nohy a zabila koně. Maršál Moreau se následně podrobil amputaci obou dolních končetin a byl převezen do zázemí v Lounech, kam se po prohrané bitvě u Drážďan přesunul hlavní spojenecký štáb.

Jean-Victor Moreau se narodil 14. února roku 1763 v Bretani v rodině právníka a otec jej poslal studovat práva na univerzitu v Rennes. Jean-Victor se již během studií profiloval jako přirozený studentský vůdce. Po Velké francouzské revoluci roku 1789 se podílel na výstavbě dobrovolnického praporu v oblasti Ille-et-Vilaine (s hlavním městem Rennes) a byl zvolen podplukovníkem. Prvního polního tažení se zúčastnil po zahájení první koaliční války roku 1792 a osvědčil se natolik, že v následujícím roce byl jmenován brigádním generálem a počátkem roku 1794 dokonce divizním generálem. Přitom měl velet pravému křídlu francouzské armády vedené divizním generálem Pichegruem v Rakouském Nizozemí. Opět prokázal vynikající schopnosti a roku 1795 byl jmenován velitelem Rýnské, Severní a Moselské armády, s nimiž obratně zaútočil na území říše. V následujícím roce jej sice arcivévoda Karel Rakousko-Těšínský donutil k ústupu za Rýn, ten ale Moreau zvládl bez větších komplikací.

Začátkem roku 1797 se dostal do problémů, když v ukořistěném rakouském voze nalezl korespondenci mezi jeho přítelem generálem Pichegruem a princem d’Condé, velitelem roajalistické exilové armády, kterou se pokusil zatajit. Přestože nebyla prokázána Moreauova vina na Pichegruově spiknutí, byl zbaven velení. Po vypuknutí druhé koaliční války byl krátce jmenován velitelem italské armády, než se opět vrátil na rýnské bojiště. Po návratu generála Bonaparta z neúspěšné egyptské výpravy se podílel na jeho státním převratu 18. brumairu a pomohl mu stát se prvním konsulem. Na rýnském bojišti se mu podařilo zatlačit spojence do defenzívy a nakonec porazil rakouské vojsko arcivévody Jana Habsbursko-Lotrinského v rozhodující bitvě v Hohenlindenu 3. prosince 1800. Po uzavření míru se stáhl z veřejného života. Jakožto přesvědčený republikán patřil k odpůrcům Napoleona a s ohledem na své renomé byl považován za stejně schopného vojevůdce, jakým byl Bonaparte. Když se roku 1804 vrátil do Francie z exilu generál Pichegru s plánem provést atentát na Napoleona, byl Moreau zatčen jako jeho možný spolupracovník. Nejprve byl pro nedostatek důkazů osvobozen, odvolací soud jej ale odsoudil na dva roky vězení, které Napoleon změnil na vyhnanství, a Jean-Victor následně odplul do USA.

Počátek roku 1813, po krachu Napoleonova tažení do Ruska, dostal Moreau nabídku velení od cara Alexandra I. a po konzultaci se švédským korunním princem Karlem (dřívějším francouzským maršálem Jean-Baptiste Bernadottem) odplul do Evropy. Byl jmenován ruským maršálem a generálním pobočníkem cara, který se chtěl stát vrchním velitelem spojeneckých armád, což ale u spojenců narazilo na odpor, neboť tuto pozici již obdržel rakouský polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg. Moreau se po boku cara zúčastnil bitvy u Drážďan (proti jejímuž svedení se stavěl), kde jej na výšině Räcknitzhöhe zasáhla osudová dělová koule.

Bezprostředně po Moreauově smrti vyšly jeho biografie v mnoha zemích koalice a po Napoleonově porážce na jaře 1814 i ve Francii. Mezi nejvčasnější práce patří i dnes prezentovaná kniha Sebastiana Willibalda Schiesslera (či Šebestian Vilibald Schiessler). Její autor byl pražský rodák, absolvent Karlovy univerzity a od roku 1809 vojenský úředník Polního válečného komisariátu. Do roku 1833 pracoval v Praze, následně v Plzni, Lvově a Štýrském Hradci, kde také odešel na odpočinek a zemřel. Publikoval řadu literárních děl pod různými pseudonymy i pod vlastním jménem. Jeho stručný životopis generála Moreaua vyšel již na podzim 1813, krátce po jeho smrti, v nakladatelství Karla Wilhelma Enderse, pražského nakladatele a knihkupce saského původu, kde vycházely publikace jak české, tak německé.

Útlá a drobná knížečka s měkkými deskami obsahuje jediné vyobrazení – portrét generála Moreaua a to na frontispisu. Za samotným textem je umístěna reklama na další publikace vydané v nakladatelství Enders. Svazek z fondu naší knihovny patřil původně knihovně Národního muzea, respektive knihovně Musea Království českého (název užívaný v letech 1854‒1919), ale byl jako duplicitní vyřazen. Obě tyto skutečnosti dokládají razítka na titulním listě. Kniha je nejen připomínkou francouzského generála Moreaua, který dokončil svoji životní pouť v Čechách, ale i připomínkou české společnosti konce napoleonských válek i v období následujícím.

Knihu si můžete přečíst on-line zde.

Citace:

SCHIESSLER, Sebastian Willibald. Vollständige Biographie des ehemaligen französischen Obergenerals Moreau : nach ächten zuvor nie benutzten Quellen bearbeitet. Prag : Enders, 1813. 62 s.

Zdeněk Munzar