Kazimierz Siemienowicz byl polsko-litevským vojenským inženýrem, specialistou na dělostřelectvo a pyrotechniku a zástupcem velitele Korunního dělostřeleckého sboru. O jeho raném mládí se nám nedochovaly prakticky žádné informace a ani místo a datum jeho narození dodnes nebylo jednoznačně určeno. Jisté je, že se Siemienowicz narodil někdy kolem roku 1600 v Polsko-litevské unii. Jedna z teorií tvrdí, že se narodil jako příslušník šlechtické rodiny poblíž litevské obce Raseiniai, běloruští historikové kladou jeho rodiště do okolí běloruského Dubrovna.
Siemienowicz studoval na Vilniuské univerzitě, ovšem o ohněstrůjcovství (pyrotechniku) a dělostřelectví se začal zajímat již v dětství. Své povědomí o oboru rozšiřoval studiem dalších příbuzných věd jako například matematiky, mechaniky, hydrauliky, architektury, optiky nebo vojenské taktiky. Zúčastnil se několika vojenských tažení v řadách vojska polského krále Vladislava IV. Vasy (1595–1648). Na jeho rozkaz též na čas působil v armádě místodržitele nizozemských provincií Frederika Hendrika Oranžského (1584–1647).
Po nástupu Jana Kazimíra II. Vasy (1609–1672) na polský trůn byl Siemienowicz pravděpodobně opět poslán do Holandska, aby tam publikoval své studie o dělostřelectví a pyrotechnice. Jeho dílo Artis Magnae Artilleriae. Pars prima bylo vydáno v Amsterdamu roku 1650. Druhá část publikace, kterou autor evidentně plánoval, se dodnes nedochovala a není známo, zda byla před jeho smrtí dokončena. Jedna z teorií tvrdí, že byl Siemienowicz zabit, aby nemohl vynést na veřejnost tajemství cechů metalurgů, puškařů a pyrotechniků, kteří rukopis druhého dílu údajně zničili. Kazimierz Siemienowicz zemřel kolem roku 1651.
Siemienowiczovo dílo je knihou foliového formátu o rozměrech cca 30 x 20 cm. Publikace byla dedikována rakouskému arcivévodovi Leopoldovi I. Vilémovi Habsburskému (1614–1662), nejmladšímu synovi císaře Ferdinanda II. Byla vytištěna známým amsterdamským tiskařem Johannesem Janssoniem (1588–1664). Bohatou obrazovou výzdobu nakreslil sám autor knihy, rytcem se stal Jacob van Meurs (cca 1619–1680).
Kniha Artis Magnae Artilleriae byla přeložena do francouzštiny rok po svém prvním latinském vydání, do němčiny roku 1676, do angličtiny a holandštiny roku 1729, ovšem do polštiny teprve roku 1963. Pasáže o pyrotechnice byly v praxi využívány více než století a na jejich základě byly vytvářeny rakety, zápalné zbraně a pyrotechnická zařízení. Jedná se tedy o jedno z nejvýznamnějších děl raně novověkého dělostřelectví a pyrotechniky.
Knihu si můžete online přečíst zde.
Citace:
SIEMIENOWICZ, Kazimierz. Artis magnae artilleriae. Pars prima. Amsterodami: Apud Ioannem Ianssonivm, 1650. [12], 284, [4] s., 22 ill.