Formování československých zahraničních dobrovolnických jednotek (později označovaných jako legie) na území Itálie prošlo poměrně složitým vývojem. Neexistovala zde žádná krajanská kolonie, jako tomu bylo v případě Francie či Ruska. Po rozpačitých začátcích se základem československého vojska v Itálii stala zajatecká, v podstatě nevojenská organizace Československý dobrovolnický sbor, založená počátkem roku 1917. Teprve v dubnu roku 1918 však došlo k uzavření smlouvy mezi italskou vládou a Československou národní radou o vytvoření vojenského sboru.
Záhy vznikly i čtyři československé střelecké pluky (označené jako 31.-34.), a to přeformováním do té doby krátce existujících pracovních táborů, které byly jakousi přechodnou formou zapojení Čechů a Slováků po boku italské armády před uzavřením dohody. Nejprve byl do bojů na italsko-rakouské frontě zapojen 1. prapor 33. čs. střeleckého pluku, v září 1918 už bojovaly všechny čs. pluky ve známé bitvě o Doss Alto. Samotnému střetnutí předcházel přesun čs. pluků na frontu, kde zaujaly své pozice ve dvacetikilometrovém sektoru, ohraničeném jezerem Lago di Garda z jedné strany a řekou Adiži z druhé. Centrálním bodem střeženého úseku byl právě vrcholek Doss Alto (703m).
Rakouský útok na tuto kótu proběhl dne 21. září. Soustředěná palba rakouského dělostřelectva směřovala především na československé pozice na ní. Poté následoval útok ze severozápadního a severovýchodního postavení. Hlavní tíha obrany spočívala na 33. československém střeleckém pluku, kterému se po posílení zálohami úspěšně podařilo nepřítele vypudit ze zákopových pozic a ubránit je.