Smuteční oznámení o smrti brig. gen. Václava Volfa

Smuteční oznámení o smrti brig. gen. Václava Volfa

Brigádní generál Václav Volf (17. 1. 1893, Máslojedy−24. 11. 1942, Berlín) patří k dnes již polozapomenutým osobnostem protinacistického odboje. Pocházel z rolnické rodiny, která však měla blízko k vojenskému prostředí. Jeho otec založil muzeum války 1866 na Chlumu a strýc Václav byl generálem rakousko-uherské armády. Jako posluchač dělostřelecké kadetní školy v Traiskirchenu byl v roce 1913 zařazen k těžkému houfnicovému oddílu č. 9 v Terezíně. Po vypuknutí první světové války odešel na ruskou frontu, kde však záhy padl do zajetí. V roce 1916 se přihlásil do srbské armády a bojoval v Dobrudži a na Dunaji. Po rozpadu ruské fronty následoval srbskou dobrovolnickou divizí na soluňskou frontu, kde se přihlásil do československých legií ve Francii, odkud byl jako vycvičený dělostřelec záhy převelen do Itálie. Po návratu do vlasti se v roce 1919 zúčastnil bojů o Těšínsko a Slovensko, kde působil jako zástupce velitele dělostřelectva západní skupiny gen. Mittelhausera.

Po skončení války zůstal v armádě a postupně stoupal v hodnostech. V letech 1926–1933 působil s několika přestávkami v Ruzyni, naposledy jako velitel děl. pl. 1. Kromě služby u vojska absolvoval několik vyšších důstojnických kurzů ve Francii a sám přednášel na Válečné škole v Praze. Do generálské hodnosti byl povýšen v roce 1937, kdy působil v Českých Budějovicích jako velitel 5. polní dělostřelecké brigády a posléze dělostřelectva 5. divize. Na podzim 1938 působil jako velitel dělostřelectva I. sboru ve Voticích.

Po nacistické okupaci a likvidaci čs. branné moci nastoupil jako zdravotní rada do Ústavu pro léčení duševně nemocných v Horních Beřkovicích. Od počátku okupace pracoval v odboji. Vybudoval Krajské velitelství Obrany národa – jižní Čechy a řídil jeho odbojové skupiny na Písecku, Jindřichohradecku, Táborsku a Českobudějovicku. Dne 14. 2. 1940 byl ve svém bytě zatčen gestapem. Postupně vystřídal věznice v Českých Budějovicích, Görlitzu, Budyšíně, Ulmu a nakonec Alt Moabit v Berlíně.  Při soudním přelíčení konaném ve vypjaté atmosféře po útoku na Reinharda Heydricha dne 26. 6. 1942 byl společně s šesti dalšími spolupracovníky odsouzen k trestu smrti a posléze převezen do věznice v Berlíně-Plötzensee, kde byl 24. 11. 1942 ve 20:00 popraven. V roce 1946 byl povýšen do hodnosti divizního generála in memoriam.

Rozměry: 28,6 x 9,9 cm

Smuteční oznámení o konání zádušní mše v den třetího výročí jeho smrti bylo získáno do sbírky VHÚ Praha v roce 2009.

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…