Sovětský samopal AK 47

Sovětský samopal AK 47

Jméno sovětského konstruktéra Michaila Timofejeviče Kalašnikova (1919–2013) proslavil na celém světě samopal, respektive z hlediska dnešní terminologie útočná puška, AK 47, zavedený v roce 1949 do výzbroje Rudé armády pod označením „Avtomat Kalašnikova obrazca 1947 goda“. Na konstrukci zbraní začal Kalašnikov pracovat v roce 1942, avšak až do ukončení vývoje náboje střední balistické výkonnosti ráže 7,62 x 39 mm, jemuž předcházel pokusný náboj 7,62 x 41 mm, vyvíjel prototypy samopalů zařízené na pistolové náboje 7,62 mm Tokarev a 9 mm Makarov.

Nekonečné polemiky nakolik Kalašnikovova konstrukce vycházela z německé útočné pušky MP 43 (MP 44, StG 44) vycházejí z koncepční podobnosti obou zbraní, přičemž shodných konstrukčních prvků mají jen několik: systém uzamčení závěru s odběrem tlaku plynů na píst, segmentový zásobník s kapacitou 30 nábojů a obdobný přístup k řešení bicího mechanismu. Všechny další konstrukční uzly jsou však odlišné. Systém uzamčení sovětské zbraně je řešen otočným závorníkem se dvěma uzamykacími ozuby, německá zbraň pracovala s řešením se sklopným závorníkem. Vratný systém sovětské zbraně vedený v dutině nosiče závorníku se základnou v zadní části pouzdra závěru umožňoval vyřešit zbraň v provedení se sklopnou ramenní opěrkou, což německá konstrukce vylučovala. Poválečná internace duchovního otce německé zbraně Hugo Schmeissera (1884–1953) v místě výroby zbraní AK také dávala podnět k lichým spekulacím na téma Schmeisserova podílu na vývoji sovětské zbraně.

Do výzbroje byla zbraň zavedena v provedení s pevnou pažbou (AK 47) a sklopnou ramenní opěrkou (AKS 47), určenou pro výsadkové jednotky, osádky tanků a specialisty. Do sériové výroby se dostala v roce 1951 a původní konstrukce měla pouzdro závěru vyrobeno ze svařovaných výlisků, avšak technologické problémy přiměly konstruktéry zbrojovky v Iževsku nahradit jej záhy frézovaným výkovkem. V tomto provedení se Kalašnikovy vyráběly až do roku 1959, kdy ji nahradila modernizovaná verze AKM s pouzdrem závěru vyráběným z výlisků.

V průběhu desetiletí se Kalašnikov stal jednou z nejrozšířenějších pěchotních zbraní, zavedenou v řadě armád světa a dodávanou do mnoha zemí. Jejich celková produkce je dnes odhadována na více než 70 milionů zbraní a nic nenasvědčuje tomu, že by jejich čas již minul. Konflikty na Středním východě a v afrických zemích si bez nich lze jen těžko představit.

Exemplář s frézovaným pouzdrem závěru z prvního roku výroby a chybějící pažbou získalo muzeum v roce 2012 z Afghánistánu od 601. brigády rychlého nasazení.

Celková délka: 700 mm

Délka hlavně: 412 mm

Délka záměrné: 375 mm

Hmotnost se zásobníkem: 3894 g

 

Aktuálně



Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

08. 12. 2022
Dvacet sedm sportovců, trenérů a funkcionářů Armádního sportovního centra Dukla ocenila ve…
Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…