Vojenské knihovny tvoří nepříliš známou, ale pozoruhodnou kapitolu knihovnictví a jeho dějin. Vedle vojenských institucionálních knihoven, sloužících účelu analogickému vědeckým knihovnám, sem patří i knihovny posádkové, jejichž úloha se naopak blíží knihovnám veřejným. Období první republiky pak netvoří výjimku. Funkci vojenských knihoven zde upravoval knihovní zákon, z valné části převzatý z rakouského tiskového zákona, a vnitřní nařízení Ministerstva obrany, která kladla důraz na využití kultivující, kulturní a osvětové role knihoven ve vojenském prostředí.
V návaznosti na tato opatření začaly vznikat i publikace, které přehlednou formou popisovaly funkci posádkových knihoven. Jednou z nich je i dnes představovaná útlá rukověť Správa vojenských knihoven a čítáren. Titul, určený buď knihovníkovi, nebo jeho nadřízenému, přehlednou formou a názorně popisuje základy knihovnické praxe, s velkým důrazem na výpůjční služby. I laikovi v oboru je tak srozumitelnou formou představen systém organizace fondu, jeho vhodné umístění, tematické složení, výpůjční protokol, signování knih a funkce výpůjčního a přírůstkového seznamu. Samostatná kapitola je věnována i revizi knihovny.
Každé z témat je v krátkosti představeno na několika stranách a je doplněno obrazovou přílohou, kterou z nemalé části tvoří předvyplněné vzory tiskopisů (výpůjční lístek, čtenářský průkaz aj.). V rámci několika kapitol je také popsán doporučený charakter knihoven v závislosti na úrovni útvaru; např. praporní knihovna má vyhrazenou místnost s čítárnou, zatímco rotě je přidělena přenosná knihovna, čerpající z fondu knihovny praporní. Za zmínku také stojí tzv. knihovničky na strážnicích; každá strážnice měla být vybavena malou knihovnou o cca 10-20 tenkých svazcích, „takových, aby je vojín za dobu, pokud trvají přestávky v jeho strážní službě, mohl přečísti“. Doporučeny jsou knihy obsahu „naučného i zábavného“, např. edice Za vzděláním, Duch a svět a České hlavy.
Představený titul dobře ilustruje význam přikládaný knihovnictví v prvorepublikovém období. Patrný je důraz na kulturotvornou činnost, mající za cíl posílit vědomí národní identity v nově vzniklém státě, což se místy projevovalo poněkud strojeným profilem doporučeného fondu. Tento fenomén platí samozřejmě nejen pro vojenské knihovny (i když pro ně především), ale pro celé spektrum knihoven veřejných. Celkově se však jednalo o období, kdy do sektoru knihovnictví proudily finance, umožňující jeho rozvoj překvapivým tempem, v důsledku čehož vznikla například síť obecních knihoven a pravidelné použití bibliobusů pro saturaci odlehlých obcí.
Kniha samotná je pak zástupcem poměrně nepočetné vojenské knihovnické literatury. Jako taková tvoří do značné míry unikátní součást fondu Knihovny VHÚ, ale i bohemikální knihovnické literatury celkově. Titul byl vydán Ministerstvem národní obrany v komisi u Fr. Borového v roce 1922.
Citace:
Správa vojenských knihoven a čítáren. Praha: Ministerstvo národní obrany, 1922. 40 s.