Stalin: k výročiu sedemdesiatych narodenín

Více než šestisetstránkový svazek z roku 1949 je typickým produktem období tzv. kultu osobnosti. Sedmdesáté výročí narození generálního tajemníka Komunistické strany SSSR mohlo v tomto případě posloužit jako dobrá záminka k rozšíření a posílení Stalinova kultu na Slovensku, potažmo v celém Československu. Nejedná se zde přitom o původní slovenské dílo, avšak jde o překlad dvou sovětských originálů z let 1940 a 1947 (oba se taktéž jmenují Stalin).

Publikace se zabývá převážně vylíčením Stalinova života. To je doplněno oslavnými vzpomínkovými spisky a dokonce i pohádkou, ve které Stalin mluví s ptáky a rybami a zachraňuje jejich prostřednictvím několik trosečníků na ledové kře. Větší část textů pochází z doby před druhou světovou válkou, což však přirozeně nic nemění na jejich tendenčnosti. Důkazem, že kult Stalinovy dokonalosti sahal do nedozírných výšin již v meziválečném období, jsou například v knize často citované pasáže z díla slavného francouzského spisovatele Henriho Barbusse, který po válce (podobně jako např. G. B. Shaw) podlehl nejen komunistické ideologii, ale také tendencím směřujícím k zbožšťování Stalinovy osoby: „(Stalin) je člověk, který se stará o všechno a o všechny, který vytvořil to, co je, a vytvoří to, co bude. Je to spasitel.“ Stalin v těchto adoracích již není pouhým Leninovým žákem, jak bylo proklamováno v době jeho mocenského vzestupu ve 20. letech. Nyní je Stalin „Leninem dneška“, což je přídomek, se kterým by V. I. Lenin jen stěží souhlasil, zvláště když se přihlédne k faktu, že ve své politické závěti doporučil Stalinovo odvolání z pozice generálního tajemníka VKS(b).

Nepříliš překvapivá je skutečnost, že ve Stalinově životopise bylo vynecháno období „Velkého teroru“ a také popis událostí, které mu předcházely. Místo toho jsou zde pouze uveřejněny vzpomínky různých úderníků, komsomolců apod. na setkání se Stalinem. V knize se prakticky neobjevují jména starých významných členů VKS(b), kteří byli Stalinem nejprve politicky a poté i fyzicky systematicky likvidování. To samé platí i pro Stalinovy nohsledy, kteří mu ve 30. letech pomáhali zbavit se domnělých protivníků a poté se stali nepohodlnými (Ježov, Jagoda). Čtenář je tak slovem a obrazem informován pouze o těch členech Komunistické strany, kteří byli koncem 40. let stále ve Stalinově milosti, tj. mezi živými (Molotov, Vorošilov), anebo o těch, kteří stihli zemřít či spáchat sebevraždu dříve, než je fyzicky odstranil Stalinův aparát (Dzeržinskij, Ordžonikidze).

Glorifikace Stalina vrcholí poslední kapitolou knihy, kde je pojednáváno převážně o období války s Německem v letech 1941-1945. Stalin je zde vylíčen jako geniální vojevůdce, jenž plánuje a organizuje všechny úspěšné operace Rudé armády. Sovětští maršálové jako Žukov, Koněv či Rokossovskij jsou pouze jednou krátce zmíněni jako prostí vykonavatelé Stalinových velkolepých (tedy „stalinských“) plánů, přičemž je opět vyzvednuta Stalinova úloha při výběru těchto „vojenských kádrů“.

Doba nekritického oslavování Stalina už neměla trvat dlouho. Diktátor v roce 1953 zemřel a v následujících letech tak mohlo hodnocení jeho osoby doznat jistých změn. Zásadním mezníkem byl v tomto ohledu XX. sjezd KSSS, kde byl Stalinův kult zpochybněn Nikitou S. Chruščovem, byť nedůsledně a v rámci sovětského bloku z velké části utajeně. Přestože byly odhaleny některé z jeho zločinů, v následujících desetiletích nebyl Stalin v oficiálních sovětských komunikačních kanálech prezentován jako tyran, avšak spíše jako význačný politický a ideologický vůdce s určitým množstvím osobních chyb. Skutečnost, že Sovětský svaz se za Stalinova rázného panování dostal mezi dvě hlavní světové supervelmoci, pak jistě přispěla k tomu, že i v současnosti je Stalin hodnocen v ruské společnosti minimálně rozporuplně, o čemž svědčí jeho třetí místo v anketě o nejvýznamnější osobnost Ruska.

Citace

Stalin: k výročiu sedemdesiatych narodenín. Bratislava: Tatran, 1949. 71 s.