STEINER, Arnošt a Jindřich DREBOTA. Za cenu života

STEINER, Arnošt a Jindřich DREBOTA. Za cenu života

Dne 12. ledna 1915 se ve slezském Třinci narodil výjimečný voják a důstojník československé armády židovského původu, Arnošt Steiner. Stal se jednou z legendárních postav Svobodovy jednotky v SSSR, jako jeden z mála našich vojáků byl dekorován Československým válečným křížem 1939 sedmkrát a skutečnost, že nebyl nikdy raněn, mu vynesla přezdívku „Železný Arnošt“.

Základní prezenční službu nastoupil roku 1938, absolvoval poddůstojnickou školu v Brně a byl zařazen k 18. hraničářskému pluku na Náchodsku, kde sloužil v lehkém opevnění a při přesunu údajně absolvoval ostrou přestřelku s Freikorpsem. Po demobilizaci pobyl nějaký čas jako uprchlík v Praze, než se rozhodl vrátit k rodičům do Polskem okupovaného Třince. Tam jej zastihlo vypovězení většiny československých obyvatel, okupace zbytku Československé republiky i začátek druhé světové války po napadení Polska. 

Koncem října 1939 byl i se svým otcem deportován do sběrného tábora Nisko. Odtamtud se mu i s otcem a malou skupinkou dalších spoluvězňů podařilo uprchnout. Oba Steinerové měli štěstí a dostali se až na hranice se SSSR. Tam byli ale zatčeni a následně Sověty odsouzeni za ilegální překročení hranice a za špionáž k 10 letům v pracovních táborech. Pobyt v gulagu skončil až poté, co jim bylo umožněno přihlásit se do nově se formující československé jednotky v Buzuluku.

Arnošt byl i přes své oslabení způsobené vězněním v dobré kondici, byl členem Sokola, sportovcem, cyklistou, boxerem a zápasníkem. Absolvoval důstojnickou školu a byl zařazen ke kulometné rotě jako velitel čety. Na frontu odešel s 1. čs. samostatným plukem k Sokolovu koncem ledna 1943 a během bitvy o toto ukrajinské městečko se poprvé vyznamenal, když za nepřátelské palby zachránil dva zraněné vojáky. Na podzim téhož roku v bojích za osvobození Kyjeva prokázal nejen vynikající velitelské schopnosti, ale opět i odvahu spojenou s velkou dávkou štěstí. Za hrdinství projevené v bitvě o Kyjev získal svůj první čs. válečný kříž. Následně participoval na bojích u Bílé Cerekve a u Žaškova (https://www.vhu.cz/ceskoslovensti-vojaci-v-bojich-pri-osvobozeni-ukrajiny-v-lednu-1944/), kde se vyznamenal zničením pro Němce důležitého mostu. Poté co jej z československého tanku, na jehož korbě jel, smetl výbuch dělostřeleckého granátu, považovali jej jeho muži za mrtvého a dali se na ústup. Steinera ale výbuch jen odhodil do mokřadu a po návratu k jednotce ji vedl opět do útoku. V čs. brigádě se pak začalo mluvit o jeho nezranitelnosti. Za boje u Bílé Cerekve a výše uvedené zničení mostu byl dekorován dalšími dvěma čs. válečnými kříži.

Během následné reorganizace čs. samostatné brigády na čs. armádní sbor byl v hodnosti podporučíka jmenován velitelem kulometné roty. V bojích o Dukelský průsmyk  se opět opakovaně vyznamenal. Svoji kulometnou rotu vedl do útoků osobním příkladem v první linii. Během zápolení o „krvavou“ kótu 534, která několikrát změnila majitele, přišel o všechny kulomety a většinu svých mužů. Z původních 92 mu zbylo jen 7 nezraněných vojáků. V polovině září 1944 byla jeho jednotka sloučena s 1. rotou II. praporu, jejíž velení převzal jako jeden z mála přeživších nezraněných důstojníků. Následně se vyznamenal při tvrdých bojích o Hyrowu horu (kóta 694), na jejímž dobytí měl velký podíl, když se mu podařilo obejít nepřátelská postavení a během dalšího čelního útoku na vrchol vpadl Němcům do zad se zbývajícími 52 muži své roty. Za tento triumf Steinerovi gratuloval sám maršál Koněv a československý důstojník měl být navržen na nejvyšší sovětské vyznamenání, Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR. Avšak nakonec byl kvůli své politické orientaci, nechuti ke komunistické straně a k sovětskému velení dekorován jen Řádem rudého praporu. Československé velení jej odměnilo dalšími dvěma čs. válečnými kříži.

V listopadu byl jmenován zpravodajským důstojníkem II. praporu 1. brigády, krátce nato náčelníkem štábu své jednotky a nakonec přímo velitelem tohoto praporu. V jeho čele pak počátkem roku 1945 prošel těžkými boji u Prešova a u Liptovského Mikuláše, během nichž si vysloužil další dva čs. válečné kříže. Velitelem jednotky zůstal i během dalšího osvobozování československého území až do konce války v květnu 1945.

Po válce s otcem pátral po zbytku své rodiny, matce a sestře s dítětem, ale zjistili jen to, že všichni zahynuli v Osvětimi. Arnošt se rozhodl zůstat v armádě a podílel se na výstavbě nových ozbrojených sil. Působil ve vojenské kontrarozvědce – obranném zpravodajství jako velitel oddělení OBZ 13. divize v Mladé Boleslavi. Dosáhl hodnosti štábního kapitána, ale záhy se dostal do sporů se svým hlavním nadřízeným Bedřichem Reicinem (https://www.vhu.cz/vzestup-a-pad-bedricha-reicina/). Ten jej nejprve jako nekomunistu nedoporučil ke studiu v zahraničí a následně mu uložil úkol „udělat“ generála Aloise Fišeru, velitele v Mladé Boleslavi a účastníka obou předchozích československých odbojů. To Steiner odmítl a ke konci roku 1946 z armády odešel. Díky tomu pravděpodobně přečkal následné politické čistky.

Roku 1948 byl ještě dekorován hvězdou II. stupně československého vojenského Řádu bílého lva Za vítězství a povýšen na majora v záloze. V civilu pracoval jako vedoucí elektrozávodu v Brně, později jako elektromontér a mechanik. Přes opakované výzvy ke vstupu do KSČ vždy odmítl. Dosáhl hodnosti plukovníka v záloze a stal se živoucí legendou československého zahraničního odboje. Obdivně se o něm vyjadřovali i generálové Ludvík Svoboda a Karel Klapálek. Vedle Steinera byli oceněni sedmi čs. válečnými kříži jen velitel 1. čs. tankové brigády v SSSR Vladimír Janko a velitel samopalníků Sergej Petras. Arnošt Steiner zemřel nedlouho po vydání svých pamětí, 9. října 1982 v Brně.

Prezentovaná kniha Steinerových memoárů byla schválena do tisku 15. července 1980 a vyšla roku 1981. Vedle samotného Steinera je jako spoluautor uveden Jindřich Drebota, dlouholetý redaktor armádního časopisu Zápisník. S ohledem na skutečnost, že kniha vyšla počátkem osmdesátých let minulého století, byly ve Steinerových vzpomínkách udělány změny a škrty, tak aby celkový obraz odpovídal požadavkům režimu. V knize proto zcela chybí období strávené v sovětských gulazích a i na několika dalších místech lze pochybovat o autenticitě textu. Přesto lze konstatovat, že spoluautorovi Jindřichu Drebotovi šlo spíše o zprostředkování Steinerových vzpomínek než o jejich deformaci podle požadavků dobové propagandy. Jednoznačně původní je například líčení tvrdých bojů v Dukelském průsmyku, které pro své syrové ladění rozhodně zasluhuje pozornost. I přes zmíněné redakční úpravy patří publikace ke zlatému fondu československé válečné memoárové literatury. Snad by si po více než 40 letech od původního vydání zasloužila nové, kompletní a plně objektivní vydání.

Citace:

STEINER, Arnošt a Jindřich DREBOTA. Za cenu života. 1. vyd. Naše vojsko, Praha 1981. 180 s.

 

Zdeněk Munzar

Aktuálně



Dnes je 150 let od narození Františky Plamínkové, stala se obětí heydrichiády

Dnes je 150 let od narození Františky Plamínkové, stala se obětí heydrichiády

05. 02. 2025
V roce 1942 senátorku Františku Plamínkovou zavraždili nacisté při heydrichiádě. Odmítla odsoudit…
Připomínáme si 80 let od Jaltské konference

Připomínáme si 80 let od Jaltské konference

05. 02. 2025
Každou významnou mezinárodní událost provázejí různé konspirační teorie. Výjimkou není ani konference…
Přednáška Za císaře i republiku přeložena o týden

Přednáška Za císaře i republiku přeložena o týden

03. 02. 2025
Z technických důvodu je přednáška přeložena z 11. na 18. února 2025.…
Největší námořní katastrofa v dějinách. Po zásahu sovětských torpéd zahynulo přes 9000 lidí

Největší námořní katastrofa v dějinách. Po zásahu sovětských torpéd zahynulo přes 9000 lidí

03. 02. 2025
Letos uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války.…
Seriál Poklady z depozitáře představuje hrůznou tabulku z koncentračních táborů

Seriál Poklady z depozitáře představuje hrůznou tabulku z koncentračních táborů

30. 01. 2025
Další díl seriálu Poklady z depozitáře, který vychází na webu iDNES.cz, a k němuž…