STRÁNSKÝ, Jaroslav. Hovory k domovu

Dne 13. srpna 1973 zemřel v exilu v Londýně profesor JUDr. Jaroslav Stránský. Tento československý právník, politik a novinář se účastnil všech tří československých odbojů a bezpochyby patří mezi významné osobnosti našich dějin. Připomeňme si jej tedy prostřednictvím jedné z jeho knih.

Jaroslav se narodil 15. ledna 1884 v Brně v rodině významného moravského novináře a politika Adolfa Stránského, zakladatele Lidových novin. Po gymnáziu vystudoval pražskou a berlínskou univerzitu. Poté nastoupil v redakci otcových Lidových novin a angažoval se také v politice v Lidové straně a následně po jejím sloučení s Moravskou stranou pokrokovou ve vzniklé Lidové straně pokrokové na Moravě, jejímž místopředsedou byl jeho otec Adolf. Během první světové války byl Jaroslav odveden do císařské armády, a jakožto synovi opozičního politika mu přes vysokoškolské vzdělání nebyla přiznána hodnost důstojnického čekatele. Přežil jako pěšák frontových jednotek až do roku 1917, kdy se po nástupu císaře Karla I. situace zmírnila a Jaroslava se podařilo vyreklamovat jako sněmovního zpravodaje Lidových novin. Vzhledem ke skutečnosti, že jeho otec byl členem odbojové organizace Maffie, zapojil se do domácího protihabsburského odboje i Jaroslav a během říjnového převratu roku 1918 oba patřili mezi nejvýznamnější československé politiky v Brně.

V období první republiky byl Jaroslav poslancem Národního shromáždění za Československou národní demokracii, později (1925) spoluzakládal Národní stranu práce a od roku 1929 byl poslancem za Československou stranu národně socialistickou. Na poslanecký mandát rezignoval v prosinci 1938. Také byl od otcovy smrti roku 1931 majitelem Lidových novin. Po okupaci v březnu 1939 odešel do exilu ve Velké Británii a zapojil se do politické práce ve vládě prezidenta Beneše. Stal se ministrem spravedlnosti a připravoval pro poválečné Československo retribuční zákony. Velmi populární se staly jako krátké proslovy vysílané na vlnách BBC do okupované vlasti. Přestože patřil k oponentům komunistického poválečného programu, udržel si ministerské křeslo i v košické vládě (duben-listopad 1945). Následně zastával funkci náměstka předsedy vlády a v letech 1946–1948 byl ministrem školství. Po únorovém puči se jako jeden z čelných představitelů Československé strany národně socialistické znovu odebral ilegálně do exilu. Přestože byl v Československu odsouzen za vlastizradu k smrti, neustal v politické práci. Patřil mezi členy Rady svobodného Československa a spolupracoval znovu s československým vysíláním v BBC a s rádiem Svobodná Evropa. Také napsal několik politicko-historických prací z nejnovějších dějin Československa. Do smrti se nevzdal československého občanství a věřil v obnovu demokratického státu. Rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989 a roku 1991 byl in memoriam oceněn udělením Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

Prezentovaná kniha představuje první vydání Stránského projevů, které byly během druhé světové války vysílány v českojazyčné verzi BBC do okupované Evropy. Kniha vyšla pro svoji popularitu znovu v následujícím roce, dalších vydání se ale již nedočkala. Její autor byl, jakožto žák slavného herce Eduarda Vojana, považován za vynikajícího řečníka mistrně ovládajícího český jazyk. V jeho projevech se také odráží jeho vysoké vzdělání, obecný přehled a lpění na demokratických principech. Text neobsahuje žádné obrazové přílohy ani poznámkový aparát, je však doplněný orientačním rejstříkem (smíšený jmenný a věcný). Předmluvu k prvnímu vydání napsal autorův spolupracovník a přítel Ferdinand Peroutka. Obsáhlý svazek je i půl století po smrti profesora Jaroslava Stránského cenným dokumentem doby.

Citace:

STRÁNSKÝ, Jaroslav. Hovory k domovu. V Praze : Fr. Borový, 1945. 502 s.

Zdeněk Munzar