Strhávání císařského orla v Praze 28. října 1918

Situace Centrálních mocností se ve druhé polovině roku 1918 výrazně zhoršovala. Německá a rakousko-uherská vojska sice od brest-litevského míru ovládala obrovské prostory na východě, avšak na Balkáně došlo k dohodovému průlomu na soluňské frontě, 30. září vystoupilo z války Bulharsko, a rakousko-uherské a německé síly se stahovaly ze Srbska. Jak Rakousko-Uhersko, tak Osmanská říše se nacházely před zhroucením, situace c. a k. armády na italské frontě byla kritická.

Dne 14. října 1918 došlo na českém území ke generální stávce na protest proti vyvážení potravin ze země. V Písku stávka přerostla v předčasné vyhlášení samostatnosti. 16. října vydal císař Karel I. manifest o federalizaci Předlitavska. Druhého dne však Masaryk prezentoval Wilsonovi tzv. Washingtonskou deklaraci, jež vyhlašovala vznik československého státu. 18. října byla deklarace zveřejněna a Wilson předložil rakousko-uherské diplomacii mírové podmínky. 27. října rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy ml. podmínky přijal, 28. října byla Andrássyho nóta zveřejněna.

Tuto zprávu si česká veřejnost vysvětlila jako konec Rakouska-Uherska. Davy lidí zaplnily pražské ulice a náměstí. Režii událostí převzal Národní výbor, založený již v červenci 1918, konkrétně „mužové 28. října“ (Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár, Antonín Švehla). Došlo k převzetí Obilního ústavu, večer byl vydán Zákon o zřízení samostatného státu československého. Místodržitel hrabě Max von Coudenhove ustoupil Národnímu výboru. Národnostně pestré rakousko-uherské síly v Praze nebyly nasazeny. Úřady nezasáhly i proto, že považovaly reprezentanty Národního výboru za představitele autonomních českých orgánů ve smyslu manifestu Karla I.

České obyvatelstvo svrhávalo rakouskou moc i v dalších místech. Německé oblasti autoritu rodícího se státu samozřejmě neuznávaly a usilovaly o spojení s Němci z alpských zemí. 29. října byl vyhlášen Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, Rakousko-Uhersko se hroutilo. 30. října 1918 se slovenské elity prostřednictvím Martinské deklarace přihlásily k novému státu. Tak vzniklo Československo, třebaže jeho autorita musela být v českém pohraničí a na někdejším uherském území teprve ustavena. Republika byla pak vyhlášena 14. listopadu.

První republika trvala jen dvacet let, všeobecně je však považována za zlatý věk českého národa.