Prototyp nadzvukového stíhacího letounu, který byl přímým předchůdcem Su-7, vznikal v letech 1953–1955. První let vykonal zkušební pilot A. G. Kočetkov dne 7. října 1955 a poté byl stroj předán ke státním zkouškám. Po jejich ukončení začala koncem roku 1957 sériová výroba pod označením Su-7. Na základě změněných požadavků letectva SSSR vznikla v březnu 1956 stíhací-bombardovací verze letounu označovaná Su-7 B, která mohla nosit kromě pum také protizemní neřízené rakety S-5, S-3 K a S-24. V lednu 1961 byla zahájena výroba modernizované verze Su-7 BM s novým zaměřovačem a širší paletou výzbroje. Sériová výroba „sedmiček“ skončila v roce 1971.
Dohoda o dodávce letounů Su-7 do Československa byla uzavřena ve druhé polovině roku 1963 a v dubnu 1964 přilétly první stroje Su-7 BM. V roce 1966 pak pokračovaly dodávky verzí Su-7 BKL a v březnu 1967 následovaly cvičné Su-7 U. V průběhu let 1964–1968 dostalo Československo na 102 kusů Su-7 všech verzí. Letouny sloužily u 20. stíhacího-bombardovacího leteckého pluku v Náměšti nad Oslavou, 28. sbolp v Čáslavi a krátce také u 3. letky 30. bitevního leteckého pluku v Hradci Králové. V říjnu 1989 pak došlo k jejich vyřazení z výzbroje československého letectva.
Letoun Su-7 BM trupového čísla 5616 byl zalétán u výrobce v březnu 1965 a v červenci téhož roku předán 20. sbolp v Náměšti nad Oslavou. Jako první čs. pilot je v jeho záznamníku uveden kapitán Jan Daněk dne 1. července 1965. Později stroj létal i u 28. sbolp v Čáslavi a VÚ 3888 Přerov. Převážnou část svého leteckého života však strávil u VÚ 8010 Náměšť nad Oslavou. Poslední let s ním vykonal major František Kružík, který jej po přeletu do Kbel dne 30. května 1987 slavnostně předal zástupcům Leteckého muzea VHÚ na Dni vojenského muzea VHÚ. Jeho celkový nálet činil 1 380,5 hodiny při 2 019 startech. Následně se stroj v původním stavu stal jedním z nejvýraznějších exponátů v hlavní hale Leteckého muzea VHÚ.