Žádný z ostatních vojenských velitelů československých legií nedostal ve vzpomínkové kultuře první čs. republiky takový prostor jako Josef Jiří Švec (19. 7. 1883 – 25. 10. 1918). Jeho dobrovolná a zároveň demonstrativní smrt byla velkým literárním tématem a její výklad předmětem řady diskuzí na politické i kulturní frontě. Hrdinský status Švece však veřejně zpochybňován nebyl a jeho jméno se objevilo v názvech ulic či pěšího pluku. Jak to bývá i u jiných osob opředených takovouto gloriolou, pro kompletaci příběhu bylo pátráno i v dřívějších kapitolách Švecova života, v době „předhrdinské“.
Jedním z literárních příspěvků na tomto poli byl kratší spis učitele a básníka Miroslava Tatera s názvem Studentská léta plukovníka Josefa Jiřího Ševce. Tater vycházel ze vzpomínek své matky, která se Švecem v letech 1894‒1902 navštěvovala gymnázium v Pelhřimově a jejíž rodina mu nějaký čas poskytovala i ubytování (pocházel z více než třicet kilometrů vzdáleného Čenkova). Už v úvodu Tater předeslal, že půjde o striktně pietní a pokorný text, ve kterém se chtěl až „úzkostlivě“ vyhnout jakékoliv možnosti zesměšnění či zlehčování významu Švecovy osoby. Obsahově tedy nepřekvapí, že je budoucí plukovník vylíčen již jako student čistě nekriticky. Nicméně i tak je dílko badatelsky zajímavé, protože pomáhá poodhalit genezi Švecových charakterových rysů a umožňuje nahlédnout blíže do formování Švecovy osobnosti ve školním a rodinném prostředí, kde podle všeho vládl nesmlouvavý otec, který mu později zakázal pokračovat ve vysokoškolských studiích v Praze.
Krátký svazek vyšel nákladem Českého musea v Žatci. Ve městě s převahou německojazyčného obyvatelstva Miroslav Tater vyučoval na české menšinové škole. Exemplář pochází z původního fondu Památníku osvobození, předchůdce dnešního Vojenského historického ústavu Praha.
Marek Fišer
Knihu si můžete přečíst on-line v Digitální studovně MO ČR