Těžkoodění jezdci cca 1500-1530

Cínové figurky se vztahem k vojenství 16. století vždy představovaly přitažlivý artikl pro sběratele i oko laického diváka. A nebyli to zdaleka jen pestrobarevní pěší žoldnéři, landsknechti, ale také jezdci z téhož období, jak ostatně ukazuje přiložená fotografie. V tomto případě se jedná o figurky, zobrazující jezdce z první čtvrtiny 16. století v tzv. maxmiliánské plátové zbroji, pro niž bylo typické bohaté zdobení žlábky-kanelami.
Kůň byl v této době mnohdy také chráněn plátovou zbrojí, kryjící zpravidla celý trup. V některých případech se zbroj koně redukovala na ochranu plecí, krku a hlavy, kryté čelní plátovou maskou, tzv. šafronem (z francouzského chanfrein). Ačkoliv první pistole s kolečkovým zámkem vznikaly přibližně v této době, jezdci jimi ještě nebývali běžně vybaveni a totéž platí i pro prezentované figurky, jejichž hlavní zbraně stále představuje kopí spolu s mečem a dýkou.
Oba jezdci jsou ztvárněni ve statické pozici, v níž by vyčkávali před nástupem do boje – jeden s kopím opřeným o třmen, druhý s kopím drženým volně šikmo přes trup. Barevnému spektru prezentovaných figurek dominují různé odstíny stříbřité, šedostříbrné a modrostříbrné barvy, znázorňující kovový povrch zbraní a plátové zbroje jezdců i koní. Dřevěné a kožené součásti výstroje, jmenovitě sedlo, dřevce kopí či závěs meče spolu se srstí koní prezentují barvy medová, tmavě a světle hnědá. Ne vždy bývali těžkoodění jezdci v tomto období tak pestrobarevní jako v dřívějších dobách. Kov bylo možné potahovat barvenou látkou nebo kůží, ale na druhé straně bylo možné barvami natírat i samotné pláty či jejich části.
Prezentované figurky ukazují barevně pestrou i strohou variantu – levý jezdec má pouze modře barvené řemení uzdy a část krčních plátů koně, zatímco jezdec vpravo je pod kyrysem oděn do krátké červenomodře pruhované suknice a on sám i jeho kůň nese rudý péřový chochol. Na plechu, jež jeho koni kryje plece, se nachází žluto-bíle čtvrcené kruhové pole.
Takto vypadali těžkooděnci francouzského krále Františka I., kteří se 13. a 14. září 1515 účastnili bitvy u Marignana. Zde se Francouzská těžká jízda opakovaně vrhala proti pěším sestavám švýcarských žoldnéřů, kteří ji očekávali se vztyčenými píkami. Po boji, trvajícím téměř noc a den, kdy Švýcaři čelili jízdě, pěchotě a francouzskému polnímu dělostřelectvu, byli nuceni se značnými ztrátami opustit bitevní pole.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.