THURN-TAXIS, Friedrich Hannibal. Combate de Donauwerth

Dne 3. září 1799 se v Praze narodil pátý syn bavorského a císařského generála Maxmiliána Josefa knížete Thurn-Taxise (1769–1831), zakladatele české větve rodu Thurn-Taxisů. Dostal jméno Fridrich (Friedrich) Hannibal a obdobně jako jeho bratři se i on vydal v otcových šlépějích a zasvětil svůj život vojenské kariéře.

Fridrich Hannibal obdržel již v deseti letech čestnou hodnost poručíka osobní gardy saského krále Fridricha Augusta, ale skutečnou službu nastoupil v armádě až ve věku šestnácti let, stejně jako jeho bratři. Na výběru armády se projevila změna evropské politické situace po porážce Napoleona v 6. koaliční válce a pádu Paříže. Zatímco nejstarší z bratrů Karel Anselm sloužil dříve ve Württembersku a další tři, August Maria, Josef a Karel Theodor, působili v bavorské armádě, tedy ve státech Rýnského spolku, Fridrich Hannibal vstoupil roku 1814 do rakouské císařské armády, podobně jako později jeho mladší bratr Vilém.

S ohledem na vysoký původ se Fridrich Hannibal stal rovnou nadporučíkem kyrysnického pluku velkoknížete Konstantina Ruského č. 8, jemuž velel plukovník Alfréd Kandidus kníže Windischgrätz. V následujícím roce se s tímto plukem zúčastnil poslední koaliční války, tažení do Francie a okupace Paříže.

Během poklidného období po Vídeňském kongresu nebylo mnoho příležitostí k rychlému kariérnímu postupu v armádě, a tak se Fridrich Hannibal dočkal povýšení teprve roku 1821, kdy byl jmenován druhým rytmistrem u dragounského pluku svobodného pána von Knesevich č. 3. Následně byl v roce 1829 povýšen na majora a přeložen ke kyrysnickému pluku Fridricha Augusta korunního prince saského č. 3.

Na počátku třicátých let sloužil u Hardeggova kyrysnického pluku č. 7 v Uhrách, kde se také oženil s Marií Antonií hraběnkou Batthyányovou. Roku 1832 byl povýšen na podplukovníka švališérského pluku polního maršála Friedricha Franze knížete Hohenzollern-Hechingena č. 2. Roku 1840 dosáhl hodnosti generálmajora a o dva roky později obdržel velení nad jednou pražskou brigádou.

Aktivně se účastnil revolučních válek 1848–1849, v nichž osvědčil své velitelské kvality. V prvních měsících roku 1848 byl povýšen na polního podmaršála a pod jeho velení se dostala jedna z divizí II. armádního sboru polního podmaršála dʼAspreho v Radeckého armádě v Itálii. Vyznamenal se zvláště v boji o Santa Lucii, v noční bitvě o Voltu a v závěrečných bojích při tažení Milánskem. Po uzavření příměří byl přeložen na post divizionáře ve sboru polního podmaršála Julia barona Haynaua, s nímž prošel roku 1849 polním tažením v Itálii.

Po ukončení bojů za Apeninami a po krátké dovolené byl přidělen k pražskému generálnímu velitelství, ačkoliv usiloval o zařazení k armádě bojující proti zbývajícím uherským povstalcům. Na podzim roku 1850 byl převelen na Moravu a o rok později se stal majitelem pěšího pluku č. 20 a současně vojenským velitelem Horních Rakous.

Roku 1853 byl povýšen na generála jezdectva a o rok později ho jmenovali vrchním hofmistrem císařovny Alžběty zvané Sissi, s níž odcestoval v prosinci 1856 do Terstu a Benátek. Tam však nečekaně onemocněl břišním tyfem a 17. ledna 1857 nemoci podlehl.

Podle jeho posledního přání bylo jeho tělo převezeno do Santa Lucie, kde je pohřben vedle svého mladšího bratra Viléma. Ten byl 10. června 1848 střelen do hrudi v bitvě u Vicenzy při útoku na bránu hřbitova Santa Lucia a o den později na následky zranění zemřel. Fridrich Hannibal po zprávě o bratrově postřelení předal velení nad svou divizí a staral se o raněného do posledních chvil jeho života.

V roce 2008, respektive 2009 se Knihovně Vojenského historického ústavu Praha podařilo rozšířit sbírku rukopisných plánů z pozůstalosti knížecího rodu Thurn-Taxisů (ke stávajícím 12 identifikovaným plánům přibylo koupí dalších 28 exemplářů). Jedná se o nákresy pevností, ale také plány bitev a obléhání vytvořené bratry během jejich studií ve věku 10 až 15 let v rámci přípravy na budoucí uplatnění v řadách důstojnictva. Znalost práce s mapami a plány i jejich samotná tvorba patřily na počátku 19. století k základním znalostem dobrého důstojníka. Bratři Thurn-Taxisové si ji osvojili v rámci domácí výuky, která byla v případě vysoké šlechty stále ještě populárnější než studium na odborných školách, jakou byla například Tereziánská vojenská akademie ve Wiener Neustadtu.

Plány Fridricha Hannibala, jichž je ve sbírkách knihovny prokazatelně sedm, zahrnují pestrou směsici témat a dokládají šíři výuky. Jeho jménem jsou signovány plány pevnostní architektury (ideální pevnosti) a jejich zasazení do terénu, nákresy polního opevnění, ale také komplexnější kresby plánů historických vojenských operací. Takovou je také mapka bitvy u Donauwörthu (Schellenbergu), v níž vojska Velké aliance pod Marlboroughovým velením porazila 2. července 1704 bavorskou armádu. Fridrich Hannibal mapku dohotovil 17. října 1810 a při její tvorbě pravděpodobně vycházel z mědirytu Jana van Calla z roku 1729 (pro srovnání zde.

Citace:

THURN-TAXIS, Friedrich Hannibal, Combate de Donauwerth. Livré le 2 juillet 1704 entre un Detachement des Allién et corps de troupes et bavaroises. [rukopisná mapa] Měřítko neuvedeno. Werneck [17. 10. 1810].

Kristýna Jakl Ansorgová a Zdeněk Munzar