Týdeník Revoluce

Noviny čs. odbojové akce v Rusku za první světové války povětšinou reprezentovaly postoje konkrétních politických sdružení, která vůči sobě chovala větší či menší míru nevraživosti. Typickým příkladem byly listy dvou hlavních skupin ve Svazu československých spolků na Rusi. Petrohradskou stranu reprezentoval od června 1915 Čechoslovák, zatímco listem strany kyjevské, která se proti petrohradské vymezovala, byl Čechoslovan, vycházející již před válkou a po svém dočasném zániku obnovený na jaře 1916. Šestého května 1917 (dle nového gregoriánského kalendáře) se k nim přidal ještě týdeník Revoluce (později Československá revoluce). Ten byl vydáván stejně jako Čechoslovan v Kyjevě a stála za ním poměrně neznámá osoba vydavatele a redaktora Vladimíra Theodoroviče Skokana. V meziválečných novinách ČSOL Legionářský směr byl Skokan Josefem Kudelou pejorativně označen jako „člověk zcela […] bezvýznamný“. Každopádně názorově byl blíže kyjevské skupině a silně se vyhraňoval vůči vydavatelům a redaktorům Čechoslováka, jako byli Bohdan Pavlů či Bohumil Čermák. Ti později hráli významnou roli v československém odbojovém hnutí, a to hlavně v rámci vzniklé Odbočky Československé národní rady v Rusku, ustavené během 3. sjezdu Svazu čs. spolků v květnu 1917.

Redakce týdeníku Revoluce nevystoupila přímo proti výsledkům květnového sjezdu, protože již předtím deklarovala věrnost T. G. Masarykovi, který v té době přijel do Ruska a po dobu pobytu v zemi se stal jako hlavní představitel pařížské Čs. národní rady předsedou Odbočky. Ve většině textů je však patrný silný odpor vůči představitelům petrohradské skupiny, kteří měli v Odbočce hlavní slovo.

Týdeník Revoluce měl po celou dobu své existence problémy s publikováním, v srpnu a září už vycházel s téměř měsíčním rozestupem. Zpočátku to bylo zdůvodňováno špatnými podmínkami pro tisk, později politickými důvody, o nichž se ale redaktor nechtěl dále rozepisovat. Poslední známé číslo vyšlo 13. října 1917 (nového kalendáře) a jako redaktor a vydavatel již není uveden Skokan, ale Ladislav Grund, bývalý zajatec. Ten byl znám svými monarchistickými sympatiemi a po bolševické revoluci zůstal na Ukrajině, kde v letech 1919‒1920 působil jako zástupce československé vlády. O dalším osudu Vladimíra Skokana toho příliš nevíme, ještě v prosinci 1917 kandidoval s českými krajany do ukrajinského Ústavodárného shromáždění.

Výtisky týdeníku Revoluce uložené v Knihovně Vojenského historického ústavu Praha byly od roku 1936 součástí knihovních fondů Památníku osvobození.

Citace:

Revoluce : neodvislý politický týdenník. Kyjev: Lad. Th. Skokan, 1917. Dostupné také z: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:39921732-6cad-4861-ada1-84d603d4dfb0

Marek Fišer