U děla na Středním východě

„U 7. roty, na ‚S 5‘, hned ukáží na telefonní skříňku, kde mají vykreslený německý Junkers 88 a pod ním slavnostní datum 20. II. 1943. Velitel poločety vykládá střízlivě, ‚desítka‘ s plným rozsahem: ‚Při střelbě k jihu, nad přístav, zachytily světlomety jedno letadlo. Přerušili jsme baráž a pálili na cíl. Letadlo přilétalo ve směru severoseverozápadním od stanoviště, takže jsme nemuseli dávat ani stranový nadběh, nýbrž jen opravy výškové‘. Poločeta doplňuje: ‚Spatřili jsme, jak se letadlo svezlo po křídle a pak zmizelo z kužele reflektorů‘. Pozorovatel viděl po jednom rozprasku bílou záři na letadle. Angličané od nedalekého balonového družstva přiběhli a gratulovali: ‚It was a very good work!‘ “

Těmito slovy popisuje prezentovaná kniha sestřelení německého bombardéru Ju-88 československými protiletadlovými kanony Bofors od 200. lehkého protiletadlového pluku – Východního nad Tobrukem koncem února 1943. Jednalo se o výrazný úspěch našich vojáků, kteří od počátku ledna 1943 znovu bránili legendární severoafrický přístav. Připomeňme, že naši vojáci na Středním východě a v severní Africe již měli za sebou dlouhou a pestrou bojovou cestu. Ta začala v květnu 1940 tím, že byla v Palestině vyhlášena mobilizace československých státních příslušníků. Tuto skupinu přes léto posílili další Čechoslováci přicházející z internace v Sovětském svazu a po pádu Francie také Čechoslováci z francouzské Sýrie. Po uznání čs. exilové vlády britskými úřady došlo na podzim 1940 ke zformování československého pěšího praporu 11 – Východního. Ten byl poprvé nasazený v březnu 1941 v Egyptě ke strážní službě a od konce května se přesunul na frontu do druhého sledu v sestavě 23. britské brigády. V červnu byl s celou brigádou určený k účasti na operaci Exporter – tedy k tažení do vichistické Sýrie. Tam v červnu prodělal svůj první křest ohněm, po rychlém úspěchu spojeneckých vojsk ale opět následovala rutinní strážní služba.

V říjnu 1941 čekalo naše vojáky jejich nejznámější bojové vystoupení na africké půdě, když byl prapor po moři přesunut do důležitého libyjského a od dubna 1941 obléhaného přístavu Tobruk. V rámci obrany přístavu byl čs. prapor zařazený do sestavy polské Samostatné brigády karpatských střelců a bránil svěřený úsek až do 10. prosince 1941, kdy pomohl prorazit obklíčení a ukončit obléhání přístavu. V Tobruku setrval do dubna 1942, následně byl stažen do zázemí, rozpuštěn a reorganizován na čs. 200. lehký protiletadlový pluk – Východní. Po ukončení výcviku byl zapojen do protiletadlové obrany přístavů Bejrút a Haifa. Koncem roku 1942 zahájil přesun blíže k frontě a od začátku roku 1943 se naši vojáci opět zapojili do obrany Tobruku před německými nálety, tentokráte v sestavě britské 17. protiletadlové brigády. V Libyi pak plnili svěřený úkol až do poloviny června 1943. Poté co v květnu kapitulovaly poslední jednotky osy v Tunisku a válka v severní Africe prakticky skončila, byl naplánován přesun Čechoslováků do Anglie, kde byl 200. lehký protiletadlový pluk rozpuštěný a jeho vojáci začleněni do útvarů 1. československé samostatné obrněné brigády.

Představovaná kniha, která se prezentuje jako kronika čs. 200. lehkého protiletadlového pluku, vyšla poprvé již za války roku 1944 v Londýně. Jedná se o brožovanou publikaci formátu A5 s měkkými deskami ilustrovanými fotografií formace německých letadel a stylizovaného zaměřovače kanónu Bofors. Přináší podrobnou historii jednotky od jejího vzniku v květnu 1942 do jejího rozpuštění o více než rok později. Úvodní slovo napsal velitel pluku, plukovník Karel Klapálek, samotnou kroniku pak příslušníci jednotky: pozdější diplomat a spisovatel František Gottlieb (pod pseudonymem Josef Goral) spolu s šéflékařem pluku, pozdějším generálem zdravotní služby a ředitelem ÚVN, MUDr. Leopoldem Fürthem/Firtem (ten ale u poválečného vydání jako autor vůbec nefiguruje). S ohledem na probíhající válku ale autoři v knize uvedeni nejsou. Ze stejného důvodu byl text anonymizován a ze jmen vojáků byla použita jen jména křestní s prvním písmenem příjmení. K doplňkům publikace patří fotografická příloha, ale také třeba tabulka s přehledem taktických přesunů složek pluku od počátku ledna do poloviny června 1943 nebo citace z rozkazů či hlášení. Jedná se bezpochyby o nejpodrobnější zpracování historie největší čs. protiletadlové jednotky druhé světové války a poskytuje velmi zajímavý vhled do jejího života a každodennosti. Publikace se po válce dočkala v osvobozené vlasti roku 1946 druhého vydání pod názvem Po druhé Tobruk.

Prezentovanou knihu jsme digitalizovali a naleznete ji on-line dostupnou v Digitální studovně Ministerstva obrany ČR.

Citace:

U děla na Středním východě : kronika Československého 200. lehkého protiletadlového pluku – Východního. V Londýně : Čechoslovák, 1944. 139 s.