Úmrtní list škpt. in memoriam Františka Závorky, velitele paraskupiny ANTIMONY

Npor. František Závorka (1911–1943) byl profesionálním vojákem. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a sloužil jako tělovýchovný důstojník u dělostřeleckého oddílu 83 v Šamoríně. V roce 1938 se stal 1. důstojníkem 4. baterie. Po propuštění z armády žil u rodičů. Dne 4. února 1940 odešel přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, kde se 7. března přihlásil do čs. armády. Ve Francii se účastnil ústupových bojů a byl evakuován do Británie. Zde byl zařazen k dělostřeleckému oddílu 1. čs. smíšené brigády, kde sloužil až do konce roku 1941. Poté byl přidělen ke Zvláštní skupině II. odboru MNO, kde absolvoval řadu speciálních kurzů (zpravodajství, útočný boj, destrukce). Npor. Závorka byl určen velitelem paraskupiny ANTIMONY, která v říjnu 1942 zahájila tzv. druhou vlnu čs. výsadků ze západu. Jejím úkolem bylo obnovení pravidelného rádiového spojení, navázání kontaktů s představiteli domácího odboje a předání vzkazů prezidenta a ministra národní obrany. Před odletem byli příslušníci ANTIMONY (npor. Závorka, čet. Srazil a svob. Jasínek) osobně přijati prezidentem Edvardem Benešem. Operačním prostorem pro ANTIMONY byly určeny severovýchodní Čechy, především okolí Nové Paky, Jičína a Turnova, kde se parašutisté ukrývali v rodinách sokolů, legionářů a příslušníků Jednoty bratrské. Jejich nejdelší pobyt je zaznamenán v domku plavčíka v Rovensku pod Troskami. Dne 13. ledna 1943 zatklo gestapo část z přechovávatelů ANTIMONY. V obklíčení gestapem a pod hrozbou, že Rovensko pod Troskami stihne v případě jejich odporu osud Lidic, požil kpt. František Závorka spolu se svým radistou, čet. Lubomírem Jasínkem, v ranních hodinách dne 16. ledna 1943, jed. Jejich tělesné ostatky byly po pitvě pohřbeny v hromadném hrobě na pražském Ďáblickém hřbitově.
Přednosta II. odboru MNO, plk.gšt. František Moravec, považovaný jinak za chladného technokrata, nešetřil ve zprávě o ANTIMONY ze dne 4. ledna 1943 chválou: „Npor. František Závorka, četař Stanislav Srazil a svob. Lubomír Jasínek se dobrovolně přihlásili k provedení tohoto úkolu: Odejíti z Velké Británie domů do vlasti, aby za poměrů poheydrichovské éry nesmírně obtížných navázali technické spojení s čsl. ústředím ve Velké Británii a navázat na základě konkrétních údajů styk s naší domácí organizací a dát se jí k dispozici pro úkoly technicko-spojovací, zpravodajské a vojenské. Vezli vzkazy presidentův a ministra národní obrany. Skupina jmenovaných osob odletěla v měsíci říjnu 1942 z Anglie, seskočila pomocí padáků s příslušným radiotelegrafním materiálem na čs. území a za pět týdnů navázala radiotelegrafní spojení s čsl. ústředím v Londýně. Svůj úkol splnila přesně podle daných instrukcí. Npor. Závorka, četař Srazil a svobodník Jasínek dokázali tímto historicky významným, vysoce úspěšným a pro další vedení boje proti Němcům skutečně důležitým výkonem svou vynikající vojenskou a mravní hodnotu, iniciativu a osobní statečnost před nepřítelem.“

Úmrtní list štkp. in memoriam Františka Závorky získal Vojenský historický ústav do svých sbírek darem v roce 1990.